Připojím vlastní, možná kacířský názor. Opakovaně zde zaznívají stesky po starých odrůdách, které ze sadů a zahrad mizí, přičemž za viníky tohoto stavu bývá nejčastěji označován masivní tlak komerce a producentů nových odrůd, kteří se snaží objevit "nejdokonalejší jablko". Ale přece existují lokální degustační soutěže a hodnocení, myslím tím malé nezávislé soutěže na místní úrovni a také i "sousedská hodnocení", na které obyčejní malopěstitelé nosí to nejlepší ze své zahrady, to nejlepší ovoce, které sami vypěstovali. A nechce se mi věřit tomu, že pokud by se ty staré dědečkovské odrůdy pravidelně hřály v popředí výsledků, že by je sami zahrádkáři ze svých zahrad dobrovolně odstraňovali a houfně je nahrazovali komerčně propagovanými odrůdami, které nikoho ničím nezaujaly. To by totiž byla rezignace na zdravý selský rozum. Pročpak ty staré výše vyjmenované odrůdy, když jsou tak delikátní, nikdo na ty soutěže a srovnávací testy nenosí? Pročpak si zrovna tyto odrůdy nevysadili do své zahrádky třeba pan Polehla, či pan Paľo, známí to ovocnářští fajnšmekři? Pan Walter tady napsal větu "sousedovo ovoce chutná nejlíp". Na tom určitě kus pravdy je. Pokud bude mít můj soused jablko, které jsem několikrát ochutnal, znám je a které mu neskonale závidím, určitě si takové jablko budu chtít zasadit také a nebudu hloupě riskovat s výběrem neznámých neodzkoušených a propagovaných odrůd, které jsem jen zahlédl v nějakém barevném katalogu.
Co se týká mých vlastních nostalgií z dětství a mládí, vzpomínám si, že z mnoha odrůd, které můj děda pěstoval na své zahradě, mi nějak extra nechutnalo ani jedno, zaujaly mě z nich maximálně dvě - tři odrůdy, po který jsem občas sáhl, ty ostatní jsem jedl, jen když jsem musel. Děda byl zkušený sadař, který si stromy sám rouboval, žil ve vesnici na pomezí Horňácka a Valašska. Protože tenkrát moc velký výběr a možnosti v nákupu ovocných stromků asi nebyl, předpokládám, že to co si děda vysadil a narouboval, byly většinou odrůdy "tohoto kraje". Bohužel, tenkrát jsem se ještě o ovocnařinu nezajímal, takže jejich konkrétní názvy neznám. Pravdou však je, že téměř každá odrůda, měla svůj výrazný a osobitý chuťový charakter, nebyla to nuda a šeď. Ty chutě a pocitové vjemy z jejich konzumace byly sice výrazné, ale pozor - rozhodně ne nějak oslňující. Mně tedy tato jablka nějak zvlášť nechutnala, jedl jsem je jen jaksi "z musu". Pamatuji si, že třeba takový Starkrimson nebo Spartan, které občas maminka přinesla z obchodu anebo jsme je dostali ve školní jídelně, byly rozhodně lepší, řekl bych "jablečně kultivovanější". Jsem přesvědčen, že kdyby se tam tehdy mezi lískami na komoře objevila nějaké současná "profláknutá marketová odrůda" typu Golden, Jonagold, Rubín, Gala,…, drtivě by vyhrála. Také je nutno připomenout, že většina těchto jablek ze sadu se přidávala prasatům do krmení, od léta do léta, čili jablka musela vydržet celý rok. Vzpomínkou na pokrájená jablka v kbelíku se šrotem, řepu a bramborami nechci obrazně srážet jejich kvalitu, ale jen připomenout, že jablka v oněch dobách plnila i jiný účel, než oblažovat lidské konzumenty svou delikátní chutí, křehkostí a barvou. A proto se postupnému mizení starých odrůd našich dědů ze zahrad vůbec nedivím a myslím, že do budoucna z nich přežijí jen ty opravdu nejlepší, kterých je jen pár. Ty ostatní se budou ještě nějakou dobu udržovat díky ovocnářským nadšencům jako rarity a pak stejně ….
(A jen na okraj - že nám podobně jako staré ovocné odrůdy, postupně a nenávratně mizí krajová nářečí našeho rodného jazyka, mě mrzí mnohem víc. Má to určitou paralelu, ale co člověk nadělá? Nic).
