Stratifikace peckovin

Dobrý den.

Otázka zní- jak dlouho trvá stratifikace pecek slivoní (mirabelek a duranciíí).U jabloní jsem se tu dočetl- 100 dní.Je to u peckovin stejné??Pecky mám uloženy v lednici, v písku.

Následná otázka.Rád bych si stromečky předpěstoval, než je dám na záhon.Kdy je tedy zasadit do truhlíku? V únoru, nebo později...

Předně musím poznamenat, že stratifikace není až tak nutná. Dá se téhož účelu dosáhnout přímým výsevem do půdy a to tak, že se semneno co nejdříve po vypeckovaní namočíme a pak zasejeme u slivoní 3 cm do hloubky. Hloubka je důležitá. Taky pecku narušíme na kraji pilníkem, bruskou nebo mírně narušíme mezi čelistěmi svěráku. Pokud stratifikujeme v písku a chladu, tak u slivoní 120 až 150 dní.

V. Urban, Škola ovocnáře.

Nazdarek chcem sa spitat či sa daju visadit pecky slivky teraz zakupene try tyždne volne vysušene na noinach nemam stim skusenost.

Vysadit se dají (spíš vysít), otázkou je, zda vyklíčí. Půjde nejspíš o plody z jižní polokoule, kde nyní končí léto.  Pokud stihnou stratifikovat,  vyklíčí později.

Není správné pecky sušit, třeba u broskví nesmí vůbec vysychat. Od těch sliv by je hned zasadil do květníků a umístil ven. U některých druhů pecky mohou přeléhat do dalšího roku, běžné např. u dřínu - Cornus mas. 0.

Tak rozhodně se dají vysít, ale nejspíš nevyklíčí, pokud ano tak příští rok. Ideální je na podzim přímo na místo kde chcete stromek mít.

Jen takový postřeh ke stratifikaci slivoní.

Během šesti let jsem zkoušel vysévat různé pecky myrobalánů, zelených, wangenheimovy, durancií a broskví, ale vždy bez úspěchu. Výsledkem bylo několik málo vyklíčených semen, třeba 5 ze sta pecek. Upozorňuju že jsem stratifikoval různě: v chladničce v perlitu a rašelině, přímo v záhoně(podzimní výsev) nebo ve skleníku v květináči s pískem a td. V záhoně mi např nevyklíčilo téměř nic, nebo myrobalány klíčily v průběhu asi 3 let postupně.  Proč? Většina problémů s neklíčivými peckami je způsbena nedostatečným nabobtnání semene, případně houbovými chorobami. Pecka je totiž pro vodu špatně propustná a jak je známo, stratifikace probíhá pouze za vlhka! Enzymatické změny proběhnou pouze v nabobtnalém semeni. Můžete mít suchá semena v lednici třeba rok a stejně klíčit nebudou. Podobné je to se semeny ve vlhkém materiálu, jehož vlhkost ale nepronikne peckou k jádru. V takovém případě následuje zklamání z neklíčících pecek a další rok ztrátu času.

Pro amatéry je jednoznačně nejlepším řešením vylouskání jader! Osobně jsem louskal pecky lehkým poklepem na hranu pecky kladivem. Uslišíte typický zvuk prasknutí v místě spoje dvou polovin pecky. Jádro přitom zůstane nepoškozeno. Jádro má ještě hnědý tenký obal, který ale nepředstavuje pro vodu prakticky žádnou bariéru. Semena stačí vylouskat někdy kolem vánoc a uložit je do chladničky s nějakým vlhkým substrátem, např perlitem a rašelinou. Důležitým bodem zde je také chemické ošetření. Jádra by mohla v průběhu stratifiakce uhnít, nebo by uhnil pouze klíček, což je také špatné. Zkoušel jsem zatím jen ridomil gold a zdá se že funguje dobře, ale v nabídce jsou i jiné fungicidy, jako previcour, bavistin, fundazol, champion, a td. Semena by se měla občas v sáčku provětrat otevřením, lehkým promícháním a kontrolovat jejich zdrav. stav. Chemické ošetření je důležité i při samotném výsevu, klíčící semena jsou náchylná k různým fusáriím a jiným houbovým chorobám, způsobujícím padání klíčících rostlin.

Jádra takto ošetřená se rychle zvětší příjmem vody a po určité době počnou sama klíčit už v lednici. Uvádí se že peckoviny chtějí až 110 dní stratifikace, ale semena mohou začít klíčit i dříve. Je možné je vysít přímo do půdy na jaře, je -li kvalitní,  ale mě osobně se to moc neosvědčilo, protože na valašsku jsou těžké jílovité půdy, na jaře často rozbahněné a studené. Výsev do truhlíku je jistotou, jakkoliv i docela piplačkou. Lépe se vyhnout substrátům obsahujícím pařeništní zem, nebo jíl. Jako ideál se mi zdá substrát na bázi rašeliny s pískem či perlitem.

Takto ošetřená semena klíčí prakticky všechna a vyrovnaně. Pecka(obal) je totiž určitým regulátorem klíčivosti, zajišťujícím klíčení postupně v průběhu více let. Jistým řešením je i tzv. skarifikace, tedy mechanické narušení pecky třeba pilníkem, ale vylouskáním se zbavíte pecky úplně a efektivita je pak maximální.

Stratifikace přitom probíhá při teplotách nad nulou a promrzání pro ni není rozhodující.

Letos jsem takto zkoušel pouze durancie, se kterými jsem ale měl doposud největší problémy. Semena v teple na okně vzešla rychle, stratifikování probíhalo od pol. října do vánoc.

 

S pozdravem Karel Hajda.

Dřív jsem rozbíjel pecky také údery kladívka, ale těžko se odhaduje síla úderu a mnohá jádra byla poškozená nebo rozdrcená. Nyní používám běžný hobby svěrák připevněný na desku pracovního ponku, jehož sevření se dá velmi plynule a hlavně s citem a pomalu stupňovat až pecka pukne. Jadérka jsou tímto způsobem naprosto nepoškozená. A abych je pak nehledal spadené mezi drtí z pecek všude možně na zemi po dílně, tak hlavu svěráku před každým stiskem obalím kusem hadry, z níž pak jádra snadno vyberu. 

Já tedy stratifikuji pecky celé, nevylouskané smíchané s pískem v květináči, který je po okraj zasazený v záhoně přes celou zimu. Pecky vylouskám až na jaře - ne kladivem, ale ve svěráku. Již při louskání bývají jádra mírně naklíčená, ty vysévám do truhlíku. Úspěšnost je pak asi 60%, některé pecky jsou prázdné, v dalších jádra shnilá, další nenaklíčená
 . Je pravda, že se mi párkrát stalo, že některá semena vyklíčila v odloženém truhlíku až další rok. Ale peckou to nejspíš nebylo, protože se jednalo o vedle slivoní i o jádroviny.

Svěrák jsem používal na třešně, protože tato malá semena je opravdu problém rozbít kladivem bez poškození jádra, ale kladivo se mi zdá opravdu rychlé řešení u myrošů a slivoní jako jsou durancie či zelené renklody a Wangenheimovy. svěrák je určitě jistější způsob. Ono již při louskání před stratifikací se ukáže, že nějaká semena jsou bez jádra, např. Jsou prostě hluchá.  S jádrovinama jsem naopak problémy nikdy neměl a co nevyklíčilo, bylo nejspíš shnilé. To je ale tím že jádroviny nemají tu tvrdou skořápku. 

60% není špatné, ale mě to po zkušenosti s vylouskanými jádry připadá, že je možné touto metodou dosáhnout téměř 100% klíčivosti.  jak jsem psal, závisí to na vlhkosti a ta je přímo závislá na propustnosti skořápky. Za sucha se inhibitorů klíčení nezbavíme. Ono totiž i když se vám podaří stratifikovat celé pecky, je klíčení ve finále směsí klíčících jader a skořápek. Tyto totiž ještě před růstem kořene puknou pod tlakem bobtnajících a zvětšujících se děložních lístků.

Karel Hajda