destilační přístroj

Levnější varianta je tlaková varianta jak pro koho a jak kdy.Pokud má někdo za hubičku nebo zdarma jak silnou a pevnou venkovní tlakovou nádobu a současně vhodný a taktéž silnější vnitřní kotel s vypouklým dnem, tak má levnější variantu s vodou.Pokud použije nevhodné nádobu nebo kotel je možná destrukce a v případě špatné pořešené bezpečnosti i výbuch tlakové nádoby.
Další věc je svaření většinou nerezu, které také není u svářeče zdarma nu a pokud někdo má různé materiály u nádoby a kotle(ocel-nerez-měd), tak je svaření už úplně nereálné...

Nu hlavně olej i voda je v přiměřeně rozumné a hlavně bezpečné amatérské výrobě kotle(kolony)  za velmi nízkou cenu od 25-35% ceny obvyklé u profi výrobců...

Výhoda vody je v lepším přestupu tepla. Domnívám se. že by měla stačit teplota vody v plášti 120°C. Tomu odpovídá přetlak 1Bar. Pokud by byla potřeba teplota 130°C, pak je potřeba přetlak 1,7Bar. Pojistný ventil bych volil závažový, jako u starých papiňáků. Dimenze bude zálěžet na výkonu otopného tělesa. Tento přetlak musí ale umožnit konstrukce kotle.

F.O.

Zasílám pro "mustr"

Nevím, ale na úplné vycucnutí lajtru (v závěru) nepotřebujete víc jak cca 110°C, což odpovídá tlaku 1,4bar (72°C+p*28°C). Těch 120°C by mi přišly reálné pokud dost kvaltujete. Jinak, si myslím, že se oplatí zapřemýšlet nad vařákem s vodou.

Teploty 120 a 130°C jsem uvedl pro ilustraci, jaký tlak v mezilášti musí být peo dosažení teploty vody. Tato teplota má vliv na předávaný výkon, který může být užitečný pro rychlé dosažení teploty cca 50°C.

F.O.

Prosím o informaci, vy co pálíte v kolonách zkoušeli jste někdy automatickou kontrolu refluxu? viz. zde page 22 až page 28 a s jakým výsledkem?

Zajímal by mě vůbec princip, jak to funguje. Připojuji obrázek.

Yaw

Obrázek je bud opravdu hodně jen schématický nebo je nesmyslný.

Většina refluxu poteče z primárního chladiče mimo sběrný trychtýřek, nekontrolovaně kolem stěn trubky kolony, kde reflux ale rozhodně nepotřebujeme.Reflux má téci středem a prokapávat tak na střed náplně, kde jsou nejlepší podmínky pro rektifikaci.

A reflux má kapat hned na vrch náplně a ne ústit jeho trubka(trubička na obrázku) někde hluboko do náplně, kde je již více nežádoucích vysokovroucích par.

Dosti pochybuji že takto lze dobře automaticky řídit reflux, přes jakýsi parní/kapalinový sifon s nejasným ovládání.

Profi kolony v jsou totiž většinou řízeny regulací(množství, teploty)chladící vody a výkonu(teploty) topení.Protože je asi nemožné současnými dosti hrubými elektromagnetickými ventily jemně řídit automaticky kapání refluxu.

Autor tohoto nápadu je ze Skandinávie (s nikem Riku) a ono mu to ale opravdu funguje, protože na foru o tom přestal psát a svůj nápad nabízí knižně za 25 dolarů.

Tohle řešení vidím poprvé a je otázkou jak a zda spolehlivě reguluje reflux.Všude na zahraničních servrech vidím regulaci refluxu přes ruční ventily.

Jinak jistě už víte typy řízení rektifikačních kolon - VM = vapour management
LM = liquid management
CM = cooling management
PM = power management

a jejich různé vzájemné kombinace.

Já mám kolonu LM+PM.Velmi časté mimo tuto v zahraničí jsou kombinace LM+VM+PM a nebo CM.

A právě i na řízení profi kolon CM+PM jede většina pěstitelských pálenic, protože toto řízení jde zcela automatizovat elektronickým termostatem-ty + čidly a el.magnetickými ventily na chladící vodě.Ale viděl jsem jen automatickou regulaci PM -topení a ruční regulaci CM chlazení přes kulové ventily.

V domací malé koloně vidím regulaci CM chladící vody jako problematickou a to zejména v uzavřeném okruhu, kde se voda za několik hodin přece jen více ohřeje.Ale i při chlazení z vodovodu nelze plně spoléhat na úplně plynulý stálý tlak vody a regulace chlazení může být problém.

Lepší je LM+PM té stačí chladící voda neregulovaná a prakticky celkem 200L vody na 8-10hodin.A reguluji termostatem + přepínačem výkonu topení a hlavní řízení dělám reflux kulovým ventilem 3/8 se závitovým adaptérem na otvírání ventilu po desetinách milimetru.

Tak mně to nedalo a včera večer jsem ty skandinávské podklady ještě jednou prošel a myslím, že jsem tomu přišel na kloub. Přítel Riku to má velice sofistikované. V podstatě celá automatizace je složená ze dvou cyklů. V prvním cyklu se plní vnitřní senzorová trubička (dole není úplně uzavřená, umožňuje odkapávání - tím se zabrání vzniku vzduchové bubliny) kondenzatem přes trychtýřek. Rozdílem teplot mezi spodní a horní částí vnitřní senzorové trubičky dochází ve spodní časti dříve k varu (74,1-2°C). Vznikající páry mírně zvyšují tlak (nesmí překonat "vapor lock") v trubičce a brání dalšímu přítoku kondenzátu do senzorové trubičky. Kondenzát se hromadí v trychtýřku až začne přetékat zpět do "pakungu" kolony. Límeček kolem trchtýřku zajišťuje, že kondenzát neteče po trubičce, ale odkapává do "pakungu".Přetékajícím kondenzátem se zvyšuje jeho množství v oblasti dolní části senzorové trubičky, tím dochází ke zvýšenému odběru tepla výparného a tím k poklesu teploty ve spodní části senzorové trubičky pod bod varu. V dolní části trubičky přestanou vznikat páry a nic nebrání tomu, aby kondenzát natekl do senzorové trubičky, která se naplní až po okraj trychtýřku. Tím dojde k překonání sifonového uzávěru"vapor locku" a k odtoku do odběrné nádoby.

Mezi tím, ale zase dojde k odpaření přeteklého kondenzatu v "pakungu" v koloně v oblasti spodní části senzorové trubičky. Tím se tam opět zvýší teplota, dojde k varu v trubičce... a proces je zacyklen.

Tento proces je posán v materiálech uvedených výše, ale skandinávskou angličtinou, takže jsem si musel spoustu věcí domyslet. Přikládám ještě další obrázek zařízení, který vysvětluje rozdíl hladin.

Pokud jsem to vymyslel špatně, prosím o konstruktivní připomínky.

Díky