Pink Lady

Někteří mě asi ukřižují, ale já bych Vám Pink Lady nedoporučoval. Píšete, že Vaše chutě jsou nastaveny na Rubína (jako moje) - Pink Lady je slaďák. Musím se přiznat, že jsem jej jedl jen z marketů a lokálních prodejců v Maďarsku - tam si myslím, že byla jejich kvalita velmi dobrá a stejně po 1 plodu už jsem další nedával. Moc cukrů. Když připočtu ještě citlivost ke strupovitosti...

Za mě Admirál a třeba Shalimar (ten jsem však ještě nechutnal).

Zdraví M.

Já mám podobný názor, jako pan Mittwoch. Přeslazené odrůdy nemusím. Člověk by řekl, že takto náročná odrůda na teplo, alespoň nebude v chladnějších polohách tak sladká, ale jak ukázala Milošova Pinova, tak se v tomto ohledu nic nezměnilo.

Pokud bych srovnával nejen chuť a vůni, ale i konzistenci, máte-li rádi jablka typu Rubínu, je lepší sáhnout po Admirálovi, "ten se na jazyku rozplývá", jestli máte horší zuby tak Pink Lady si budete muset nastrouhat. Mě i ta Pinova přijde v porovnání s odrůdami okolo Rubína dost tuhá.

Určitě to není problém, lze ochutnat Pink Lady, Shalimar i Admirál ařadu dalších odrůd.  Tonda

Zdravím, zaujímalo by ma či má niekto z vás skúsenosti z pestovaním Pink Lady v tvare steny? 

Podle výsledků degustace v Žilině  tedy Pink Lady moc  nezabodovala. Patrná je převaha střížovických odrůd, za zmínku stojí i dobré umístění zde kontroverzně hodnocené  Pinovy.

Překvapuje poměrně nepříznivé hodnocení šťavnatosti u Bohemie. Je sice pravda, že se blíží konec konzumního období, ale to se dá říci o Rozele také a přesto je hodnocena nejlépe.
Velice dobře je také hodnocena šťavnatost Rosany v této době a nedobře Shalimar. To se neslučuje s mými dlouholetými zkušenostmi s Rosanou a prvními plody mého Shalimar.

Můžete prosím popsat vlastní zkušenost se Shalimarem. Chci jej zasadit spolu s Admirálem jako poslední na konzumaci. Co můžu čekat od chuti a jak myslíte že vydrží v průměrně kvalitním sklepě?

Díky Tibor.

Ve vlákně Shalimar jsem se v prosinci pokusil porovnat tuto odrůdu s Admirálem, včetně té šťavnatosti. Obojí jsem sklízel poprvé.
Další ochutnávky začnu dělat až v březnu a dále po 14-denních intervalech až do května. Jak už jsem odpověděl p. Mittwochovi ve vlákně Pozdně zimní rezistentní odrůdy - hodnocení, své zkušenosti zde sdělím.

Říká se, že plody z první sklizně bývají často méně šťavnaté a další sklizně jsou potom v pořádku. To se mi potvrdilo např. u Diamantu, Deligy a asi i dalších, na ty si už nevzpomenu.
Ale taková Fragrance zůstala nadále téměř bez šťávy, proto jsem ji přerouboval. Plod Shalimar, i když byl z první sklizně, byl pro mne, zatím, šťavnatý dostatečně.
Jako rodina preferujeme plody s dostatečnou šťavnatostí. Chuť, vzhled či vůně plodu, ale s minimem šťávy, to pak nemůže zachránit. Takové plody jsou u nás leda na křížaly či další kuchyňské zpracování.

Rád by som poradil pánom Tiborovi (Zdravím na Uherskohradišťsko!) a Jakubovi a súčasne reagoval na príspevky p.Mittwocha, Ivana, Petra z P. a Miloše:

Hovorí sa, že "Jedna vlaštovička jaro nedělá..." Týmto jarom je teraz myslené negatívne hodnotenie poroty v Žiline. Preto si nemyslím, že kraj pod Tatrami má podmienky na pestovanie Pink Lady rovnaké ako v severnom Taliansku. Navyše degustácia sa odohrala v čase, kedy dlhodobo skladovateľná Pink začína ísť do konzumného zenitu, zatiaľ čo střížovické rezistenty pestované v nižších polohách sú už prevážne za ním. V Tatrách teda logicky zabodovali. S obsahom cukru u Pink Lady to bude zrejme podobné ako u hrozna. Čím viac cukrov, tým viac vnímate sladkosť plodov. Pink Lady pestovaná u nás však rozhodne k sladkým či navinule sladkým jablkám nepatrí. Jej prednosťou nie je iba výhodná doba konzumnej zrelosti pri zachovaní konzistencie a šťavnatosti dužniny, ale aj veľmi príjemná delikátna aróma, akú potvrdil napr. p.Ing.Fidla. Tvrdosť dužniny rozhodne nie je taká ako u Braeburnu, G.Deliciouse či Pinovy. Je na môj vkus taká akurát. Střížovické rezistenty sú mäkšie. Nároky na slnko sú u Pink Lady vyššie- je to odroda s dlhším vegetačným intervalom, ale nie až tak vysoké ako sa domnievajú niektorí "skeptici". Moja palmetka Pink Lady bola doobeda tienená korunou čerešne a marhule, poobede zas z opačnej strany vysokou jabloňovou stenou na MM106. Napriek tomu jablká dozreli do krásy a chuti. Okrem cukrov a aromatických látok vnímam aj decentné jemné kyselinky, ktoré dotvárajú harmóniu v ústach. Pokiaľ sú Pink Lady pochádzajúce z Tirolska sladšie, pripomína mi to paralelu s niektorými muštovými skôr dozrievajúcimi sortami viniča. Napr. také Veltlínske červené skoré: V teplých vinohradníckych polohách je víno z titulu nízkeho obsahu kyselín ploché, fádne nevýrazné, snadno podlieha hnedke. V oblasti Malých Karpát či na južnom Slovensku sa s ním stretnete vzácne. V okrajových oblastiach však dáva svätomartinské VČS príjemné, hladké a osviežujúce víno. Pestoval som ho od r.1987 do r.2003.

V náročnosti Pink Lady na postreky neporadím. Spory Venturia inaequalis sú všadeprítomné. Keď začala v r.2010 Pink Lady rodiť, bola hubou zničená, podobne ako Braeburn. 50 m od nás sú totiž staré zanedbané záhrady po starousadlíkoch, ktorým zváľali domky a vysťahovali ich do panelákov. V posledných 3-4 rokoch som však napriek absencii fungicídneho ošetrovania chrastavitosť v záhradke nezbadal. Posledné 3 roky totiž používam el.vysávač lístia, ktorý spadané lístie dôsledne pozbiera a súčasne rozdrví. Hmota premiešaná s nakosenou mladou travičkou skončí v kompostéri. Infekčný tlak zo strany parazitickej huby je teda minimálny.

Pane Tibore, nebojte sa pestovania Pink Lady. U Vás bude mať istotne lepšie podmienky ako u mňa. O delikátnej chuti sa presvedčíte u p.Tondy.

Pane Jakube, Pink Lady pestujem na drôtenke v tvare palmety. Stena orientovaná S-J má výhodu v tom, že plody sú kvalitnejšie oslnené. Rodí aj na kratšom dreve- pozrite na moje staršie snímky v tomto vlákne.