Záchrana staré třešeně

Máte někdo zkušenosti s touto legendární polochrupkou o které Říha napsal, že v době jejího zrání je jakákoliv jiná odrůda zbytečná?

Říhovi se to psalo. V době zrání Troprichterovy (3. třešňový týden) tehdy jiné odrůdy prakticky nebyly. Mezi skorými srdcovkami (Rychlice, Karšova, Kaštánka) a pozdnějšími chrupkami (Granát, Napoleonova, Hedelfingenská, Schneiderova) byla pauza. Dne ji vyplňují (kromě částečně i Burlat) Kassandra, Jacinta, Helga, Merchant a další odrůdy, které se Troprichterově přinejmenším vyrovnají. Měl jsem ji dřív, černé plody spíš měkší než typické chrupky, dost velké, sladké, rychle přezrály. 

C o se týče roubování na semenáčky třešní. Tam, kde nerostou vzrostlé ptáčnice, semenáče rostou z pecek šlechtěných třešní. Tyto nebývají dobrými podnožemi - netvoří rovný bělokorý kmen, často trpí mrazem, klejotokem, třešně hůř plodí (jak časté stesky zde na fóru!). V tomto případě jsou lepší výmladky od kořenů, které mají stejný genetický základ jako podnož matečného stromu. Vzhledem k horší kořenové výbave je lepší odkopky nejdřív nechat rok zakořenit a vyrůst na záhoně nebo naroubovat tam, kde vyrostly. Samozřejmě platí, že čím dál je odkopek od matečné rostliny, tím lépe. Vykopat na podzim semenáček či výmladek a na jaře jej štěpovat je obvykle odsouzeno k neúspěchu, v lepším případě k ujmutí bez přírůstku.

Je otázkou, jestli se dané úsilí "získat repliku z vlastního genetického materiálu" vyplatí. Pán to má 20 minut autem tam a 20 minut zpátky k prodejci, který má zdravotně kontrolovaný matečný strom a kvalitní výsev ptáčnic. Při ceně 120 Kč/kus a možnosti výběru (v podzimní prodejní sezóně) kvalitního vitálního stromku, je nákup hotového prostě sázkou na jistotu. 

Problém malého přírůstku na odkopku může být i ten, že zdrojový strom (podnož i štěp) nemají potřebné zdravotní předpoklady.

O tom není sporu. Navíc stromky ze školek jsou tak nadopovány živinami, že síly jejich letorostů v domácích podmínkách nikdy nedosáhnete.
  Ovšem zachránit odrůdu, kterou zde vysadil dědeček a my jsme ji milovali jako děti - to má pro mnohé jinou hodnotu než dvě stovky za stromek a za 40 km benzínu. 

Velká černá chrupka je v dané oblasti, kde tazatel bydlí, krajovou odrůdou a to je pro něj výhoda. Při tradici, kterou odkazovaná zahradnická škola má, je možné, že strom tazatele pochází ze stejného matečného stromu jako mají u daného prodejce. 

To spíše mne zaráží, že pan Fidla se poprvé setká s polochrupkou zrající v 3TT a je si jist, že je to Troprihterova.

Ano, zachraňovat třešeň z vlastního genofondu je nutné, pokud nevíme s dostatečnou jistotou odrůdu a nebo to co víme není v kraji dostupné v takové míře, aby nešlo o záměnu. Já mám například klon získaný výběrem z Germersdorfské, a protože pán co prováděl selekci již umřel, nevím v čem je klon lepší než původní. Tak jsem nucen kvůli choroši na mezištěpovaném kmeni a také kvůli zastínění ořešákem provést "samovýrobu". náhrady. Když už jsme u toho, volili by jste raději podnož vegetetivně množenou (COLT) nebo slaběji rostoucí ptáčnici a nebo silně rostoucí kříženec ptáčnice s chrupkou?

Jak moc-čím jste podnož a roub omotal, svázal, utáhl? Příliš těsný, nebo naopak volný úvaz může nepříznivě ovlivňovat další růst z roubu. S.P.,Ch.

Ondro, Troprichterovu mám. Zrovna začíná zrát (400m.n.m.). Spíš mi přijde jako pevnjší srdocvka než polochrupka. Cením si jejího zvláštního nahořklého aroma, plodnosti, naopak vcelku ráda praská a hnije.

P.S.: V zimě můžem provést výměnu Troprichterovy za Vlkovu obrovskou - ta loňská byla už hodně narašená a neujala se.

Zdraví Mittwoch

Roub jsem omotal klasickou PE páskou. Utáhl jsem tak, aby se roub nehýbal a zavázal na uzlík. Jestli moc silně netuším, nejsem v tomto znalý.

Jak jsem psal výše. Roub se nějak ujal a nyní druhým rokem má opět listy a "žije". Jen ty přírůstky jsou malé. Myslím, že je to právě tou špatně zvolenou podnoží a špatného postupu roubování - na jaře vykopáno, naroubováno a zasazeno do půdy.

Spíš se obávám, jestli se jedná opravdu o "Velkou černou chrupku". Podle archivu odrůd by měla zrát od 11. - 22. července. Jenže ona je už skoro zralá teď. Tedy ještě se plně nevybarvila, ale plody jsou už sladké a tak do týdne budou zralé. Jinak barvou a tvarem se podle laického oka shodují.

Nezbyde tak než natrhat si vzorek (s větvičkou) a dojet do Libverdy porovnat s matečnými stromy. Je to dost blízko, aby doby zrání byly totožné podle TT a pokud nebude shodná s jejich matečnými stromy, můžete si dohodnout, v kterém termínu dovezete rouby nebo očka. 

U velmi starých stromů je riziko, že než dopěstujete vlastní podnož, tak strom nemusí existovat. Pro pocit, že jste stromek udělal vlastníma rukama se dá dohodnout i to, že si jej ve školce pod odborným vedením "odpracujete".

Jestli jste Velkou černou chrupku určil podle toho, že byla velká a černá, tak to příliš spolehlivý znak není.
   Jinak - že jste na jaře podnož vykopal, narouboval a zase zasadil (tzv. roubování "v ruce" - běžné v profesionálních podmínkách u jádrovin), tak je div, že roub má vůbec nějaké listy. Špatně zvolená podnož to nebude (jaká by byla správně zvolená?) a špatný postup roubování taky ne (pokud se roub ujal). Jak stromek zakoření, povyroste. Jen dbejte, aby plané výhony z podnože nepřerůstaly roub.
   Při vší úctě ke starým odrůdám třešní - nevidím velké rozdíly oproti novým odrůdám. Snad jen menší velikost plodů, větší citlivost na jarní mrazíky a a nejistá plodnost. Skutečně stojí za to kvůli nim nepouštět do zahrady moderní třešně, když chuť jejich je víceméně stejná?

Nesnažím se za každou cenu sehnat jen staré odrůdy. Nicméně tato nám vydržela 70. let, jsme s ni spokojeni, chutná nám a hlavně je přizpůsobena místním podmínkám. Tedy pokud ji znovu použiji, je velká pravděpodobnost, že nový strom tu bude zase další desetiletí a naše děti a vnuci z ní budou mít radost. Navíc nesmíme zapomínat na dědictví našich otců a dědů, kteří na nás také mysleli a zanechali nám zde tyto dobré stromy. Řekl bych rodinné bohatství.