Popel na zahradu?

Zdravím všechny, tak jsem si přečetl tuto diskuzi a tak přidám něco ze zkušeností. Od malička do osmi roků jsme bydleli v továrně, (bytovky se tehdy stavěly) a já se díval z okna na ohromnou, desítky metrů vysokou hromadu uhlí, na kterou denně nákladní auta navážela další a další fůry. Měl jsem to k hromadě tak 50 metrů, komín stál o kousek dál. Zahradu jsme měli nějakých 500 metrů od továrny a tam jsme měli i malou dřevěnou chatku a taky záhony a ovocné stromy. Továrna u nás stojí od r. 1920 a topilo se tam uhlím až do roku 1972. Vše v okolí bylo vždy posypáno jemným šedým popílkem a to v závislosti na směru větru. V celém okolí bylo na všem množství jak uhelného prachu a popílku, tak i škvárového prachu.Škvára se ještě žhavá vyvážela vozíky na hromady, kde chladla a rozpadávala se a při silném větru byl prach až několik km od vesnice. Švára nebyla tehdy drcená a používala na vyspravení cest, v zimě na posyp silnice, vyráběly se z ní tvárnice, dávala se do jako zásyp do podlah domů, vozila se do bývalého lomu jako zavážka.Drcená škvára i uhelný prach se používal i na hnojení okolo stromků a na záhony. Bylo u nás i velké zahradnictví a sady a všude se používal jak uhelný prach, tak drcená škvára. Jak "moc" tehdy lidé věděli o vlastnostech těchto škodlivých odpadů a jaký vliv to mělo na okolí se nedá jednoznačně říci.Snad jen, že tolik hrušek, třešní, jablek, rybízu a dalšího ovoce se v dnešní době na mojí zahradě a ani na okolních zahradách nerodí. Jestli je to novými odrůdami, nebo ovzduším, které je dnes bez těch původních " viditelných" škodlivin, nebo ty dnešní "neviditelné a ekologické " škodliviny z aut, pneumatik, řepky a dalšího moderního svinstva nedovolí přírodě žít.To je ale otázka... Zdraví Adam Hájek