Popel na zahradu?

Zdá se mi, že trochu mícháte těžké kovy a produkty spalování. Bát se těžkých kovů v popelu ze dřeva je, podle mě blbost. Stejně tak bychom se mohli bát těžkých kovů v domácím kompostu. Kompostování a spalování nejsou sice procesy totožné, ale jsou si bližší než by se zdálo.
   Jiná věc jsou kancerogení aromatické uhlovodíky vznikající nedokonalým hořením nejen uhlí, ale i dřeva. Bát se jejich přítomnosti v půdě a přitom se nebát konzumovat uzené maso je věcí názoru každého. Mimoto jsou tyto látky v dlouhodobém horizontu biologicky odbouratelné a v bílém dřevěném popelu jich je opravu málo.

Na několika místech se hovoří o nedokonalém spalování dřeva a tím vznikajících chem látkách, ze kterých mají někteří strach. Při lesních požárech, které jsou na zemi od prvních lesů zůstává mnoho částečně spáleného, nedokonale spáleného mokrého dřeva. Vždy se mluvilo o dobrém pohnojení pro budoucí vegetaci. Proč myslíte, že příroda za miliony let nevyřešila tento problém. Nebo se nám někde hromadí škodlivé látky ze spáleného dřeva?

Zdravím všechny, tak jsem si přečetl tuto diskuzi a tak přidám něco ze zkušeností. Od malička do osmi roků jsme bydleli v továrně, (bytovky se tehdy stavěly) a já se díval z okna na ohromnou, desítky metrů vysokou hromadu uhlí, na kterou denně nákladní auta navážela další a další fůry. Měl jsem to k hromadě tak 50 metrů, komín stál o kousek dál. Zahradu jsme měli nějakých 500 metrů od továrny a tam jsme měli i malou dřevěnou chatku a taky záhony a ovocné stromy. Továrna u nás stojí od r. 1920 a topilo se tam uhlím až do roku 1972. Vše v okolí bylo vždy posypáno jemným šedým popílkem a to v závislosti na směru větru. V celém okolí bylo na všem množství jak uhelného prachu a popílku, tak i škvárového prachu.Škvára se ještě žhavá vyvážela vozíky na hromady, kde chladla a rozpadávala se a při silném větru byl prach až několik km od vesnice. Švára nebyla tehdy drcená a používala na vyspravení cest, v zimě na posyp silnice, vyráběly se z ní tvárnice, dávala se do jako zásyp do podlah domů, vozila se do bývalého lomu jako zavážka.Drcená škvára i uhelný prach se používal i na hnojení okolo stromků a na záhony. Bylo u nás i velké zahradnictví a sady a všude se používal jak uhelný prach, tak drcená škvára. Jak "moc" tehdy lidé věděli o vlastnostech těchto škodlivých odpadů a jaký vliv to mělo na okolí se nedá jednoznačně říci.Snad jen, že tolik hrušek, třešní, jablek, rybízu a dalšího ovoce se v dnešní době na mojí zahradě a ani na okolních zahradách nerodí. Jestli je to novými odrůdami, nebo ovzduším, které je dnes bez těch původních " viditelných" škodlivin, nebo ty dnešní "neviditelné a ekologické " škodliviny z aut, pneumatik, řepky a dalšího moderního svinstva nedovolí přírodě žít.To je ale otázka... Zdraví Adam Hájek