Musíme to opakovat každému, komu o tom říkáme. Drobné ovoce u nás konzervujeme na zimu (a příští jaro) jako zavřeniny, ne zavařeniny. V čem je rozdíl a proč to považujeme za lepší? Bude se vám to líbit a bude vám to chutnat?
Když je úrody moc, je vhodné ji nějak zakonzervovat na „horší časy“. Týká se to jak zeleniny, tak ovoce. Nejrozšířenější jsou čalamády, povidla, kompoty/zavařeniny a sušení, případně mražení. Co mají všechny tyto způsoby „odložení spotřeby“ společné?
Energie není vůbec levná
Všechny výše vyjmenované způsoby konzervace zeleniny a ovoce mají společné to, že vyžadují velké množství energie, ať už při zpracování (vaření, sterilizace, sušení) nebo po dobu uložení (mražení). Kdybych vám řekl, že existuje ověřený způsob konzervace drobného bobulového ovoce, který nevyžaduje žádnou energii na zpracování ani uchování, chtěli byste o tom něco vědět? Tak potom jste tady správně.
Kromě energie potřebujete u klasického zpracování úrody do sklenic i množství vody, cukru a octu. Všechno to má za úlohu zakonzervovat obsah, tedy spolu s teplotou zabránit zkažení. Tedy zabít vše živé v zelenině i ovoci. V podstatě potom jíte kyselou nebo sladkou masu, amarouny. Mnohým to chutná. Kdo si myslí, že ocet nebo cukr je pro naše tělo zdravý, ať zvedne ruku a zavře prohlížeč. My ostatní pojďme číst dále.
Dobře uvařená povidla potřebují kromě spousty jahod, rybízu, malin nebo švestek a energie také mnoho cukru a ještě i mnoho času. Anebo pektín z pytlíčku, doplněný často fruktózou, mňam… Dobrý kompot potřebuje o něco méně času, ale s cukrem a teplem je na tom podobně. Takže na vitamín C můžeme zapomenout. I když naše maminky a babičky často tvrdily, že zavařeniny jsou vitamíny na zimu. Možná, ale Céčko do toho netahejte. Přitom zakonzervovat některé druhy ovoce můžete bez tohoto všeho. Bez vody, bez cukru, bez pektínu, bez energie, s minimem času. Pojďme na to.
Trocha teorie na úvod
Připomenu, že následující text se bude týkat konzervace drobného bobulového ovoce. Myslím tím maliny, ostružiny, angrešty, rybíz, arónie, hlošiny, zimolezy, muchovníky a podobně. Rozhodně ne velkoplodé jahody. Aby zralé plody na keřích neshnily, Příroda je vybavila téměř neviditelnou ochrannou vrstvičkou, která brání rozvoji plísní. Vydrží n apovrchu celý čas, dokud je neodtrhneme. Pak začíná odpočítávání: 15 minut, čtrnáct minut, třináct minut… a ochrana je fuč! Vypaří se.
Problém? Příležitost? Co vidíte vy? A vidíme my? Správně, B je správně.
Jak na zavřeniny
Nejdříve si v klidu připravíte malé, tak max. třídecové skleničky se šroubovacím uzávěrem. Horkou vodou vysterilizujete sklenice i víčka, po vylití vody je utřete bavlněnou utěrkou a ihned zavřete. Vychladlé suché sklenice si vložíte do apartního košíčku a vyberete se do své zahrady nasbírat si ovoce na zimu. Mělo by být sucho a teplo, rozhodně ne po dešti a určitě ne podvečer,když po záapdu slunce padá rosa. Ovoce musí být suché.
Vyberete se keř se správné zralými plody, položíte košík na zem, vyberete jednu skleničku, otevřete a utrhnete prví zralou, suchou, čistou a nepoškozenou(!) bobulku a vložíte do skleničky. A tehdy začíná odpočítávání. Máte nejvíc patnáct minut na to, abyste sklenici naplnili po okraj, nic nestlačovat!, a dobře zavřeli. Proto jsem mluvil o malých skleničkách. Čím menší bobule, tím menší sklenice. Ať to stihnete třeba do deseti minut.
Potom s košíkem plných skleniček různých bobulí odkráčíte do kuchyně nebo komory a skleničky vložíte… ne, žádná lednice, žádný mrazák, žádný sterilizační hrnec. Na poličku, raději do stínu nebo tmy, ale normálně při pokojové teplotě. Nezkazí se, uvidíte. Klidně za rok.
Ovoce v uzavřených skleničkách mírně fermentuje, některé prý někomu na jazyku trochu perlí. No nekazí se. Některé ani po roce nezmění chuť, některé trochu. Musíte vyzkoušet, jak je to u vás a které vám bude chutnat. Malé decové skleničky jsou na to asi ideální.
Co s konzervovaným ovocem?
Co chcete. Přidáváme ho do šlehaného tvarohu, do bílého jogurtu, do ovesné teplé kaše. Děláte dětem pudingy? Zmrzlinu? Kdykoliv v zimě nebo na jaře otevřete zavřeninu, máte prakticky čerstvé ovoce k dispozici ihned po otevření. Jestli celý obsah nespotřebujete, uložte skleničku už raději do ledničky a dlouho ji tam nenechávejte.
Ještě máme „staré“ zavřeniny v loňské úrody, stále je spotřebováváme. Tento test ukázal, že také maliny nebo ostružiny ten rok dají, ani to nepoznáte. Tip na zavřeniny jsme našli před více než rokem na internetu, ale nechtěl jsme zveřejňovat článek s návodem dřív, než to budeme mít dokonale ověřené na desítkách skleniček různých velikostí a různého obsahu, že tento způsob konzervování bez potřeby energie na zpracování nebo uložení skutečné funguje. No funguje to bezpečně. A nelikviduje to vitamíny, konzistenci, tvar ani chuť.
Autorem článku je pan Július Fábián
Zajímá mne, jestli by takto bylo možno uchovat cherry rajčata.
Já jsem to vylešil. Třeba pro ostružiny u lesa to mám pěšky cca 15 minut. Takže pár čistých sklenic opláchnu vodou, neutírám a dám na 3-4 minuty vydesinfikovat do mikrovlnky.Pak je vložím do připravené plátěné tašky a vyrazím.
V tašce mám také šroubovací víčka, utěrku, trochu slivovice (odpadní, tzv „namazání“, kterou Vám při pálení v palírně oddělí a dají, tzv. „úkap“), dále kousek odřezku desky z kuchynské linky (nebo umakart či silný plast nebo plexisklo, prostě hladkou plochu 25×25 cm)
a hlavně vakuovací zavařovací zvon.
A vyrazím. Do čtvrthodiny jsem na místě, nakladu do sklenice nejpěšknější ostružiny, což netrvá ani 5 minut, hadříkem otřu slivovicí okraj sklenice a gumu víčka, zlehka dotáhnu víčko, položím sklednici na podložku, přiložím zvon, desetkrát stlačím a hotovo. Víčko drží, ve sklenici je skoro vakuum, takže i méně vzduchu, méně mikrrorganismů. Zopakuji třeba 1ox pro každou sklednici a jdu domů. Za něco málo přes hodinu mám dost na celý rok. Kdo chce , může zkusit také.