Rajče Urbikany – Vrbičanské nízké

V zahradnických listech z roku 1949 napsal pan Homola toto (zkrátil jsem to a upravil): Rajče Vrbičanské

V praxi se ukázalo, že nejlépe se využijí prostory ve skleníku, když se rostliny vysokých odrůd pěstují na jeden výhon a zálistky se pravidelně vyštipují. Po osmi až deseti vijanech se vrcholky zaštipují. Rostliny při sponu 50 x 80 cm dosáhnou výšky 170-200 cm a přinesou 3,5 kg rajčat z jedné rostliny, tj zhruba 10 kg z m2. Při použití těchto odrůd v pařeništi a omezeném prostoru výškou od 60 do 80 cm se musí rostliny odříznout za třetím květenstvím a tím se snížil výnos o 50 %.

Pan Homola se svým týmem si stanovil jako úkol vyšlechtit novou odrůdu, která by byla vhodná pro pěstování v pařeništi. Pro křížení použili čtyři geograficky vzdálené odrůdy, vybrali vhodné typy pro pařeniště a tu nejlepší stabilizovali.

Mikádo x Sláva Porýní x Bellevue Bush X Solanum racemigerum (divoké rajče). 

V roce 1951 se Jaroslav Homola i se svým šlechtitelským týmem stěhoval ze Stupic do blízkých Vrbičan, kde vývoj toho rajčete dokončil a do přihlášky ke schválení   zahrnul jméno této obce-odrůdu přihlásili jako Vrbičanské nízké.

Dále píše:

Ve vzniklém bohatství forem s nahromaděnými novými znaky byly nalezeny všechny možné tvary keřů a délky výhonů. Vybírali jsme rostliny s krátkými výhony a hrozny o 6-8 plodů. Nalezli jsme formy, které poskytly rekordní výnosy při velké ranosti a velké úspoře práce. Semena jsme vyseli 20.prosince a koncem března dospěly sazenice v 11 cm květináčích k sázení. Začátkem dubna jsme sazenice vysadili po sklizni salátu do pařenišť. Po provedení běžných prací započaly první plody zrát začátkem června. Hlavní sběr plodů byl v červenci. Sklizeň končila v srpnu, přičemž sklizeň z jednoho m2 byla poněkud vyšší než 10 kg

Protože se mně tento způsob pěstování líbil, tak jsem si pořídil jednoduché pařeniště a začal experimentovat. Přitom jsem podcenil skutečnost, že nejsem schopen obsluhovat pařeniště, jak je obvyklé-ráno otevřít a na večer uzavřít, případně zateplit, aby teplota neklesala pod únosnou míru. Každým rokem se mně dařilo lépe, různými technickými řešeními blížit konečnému cíli, ale aby celou noc byla v pařeništi teplota vyšší než 11 °C toho jsem v dubnu nikdy nedosáhl. Měl jsem přichystané ještě hydraulické otevírače oken, ale k tomu už nedošlo, protože nejsem schopen je namontovat. Takže hlavním pozitivem celého tohoto pěstování pro mne bylo, že jsem vyzkoušel víc jak padesát různých odrůd keříčkových rajčat, a že mě to bavilo od začátku až do konce. Letos pěstuji  Urbikany ze semen od Strýka Petera za Slovenska.

Semena jsem dostal později, ale rostlina Vrbičanské nízké v pohodě dohonilo ostatní rané odrůdy, ale na některé ultra rané už potom nemělo. Nesnažil jsem se kontrolovat DTM, ale soustředil jsem se na růstový zvyk tohoto rajčete. Rostlina zakončila růst hlavního výhonu za devátým listem dvěma květenstvími. Z paždí nižších listů vyrazili zálistky s bohatou násadou květů se střídáním list-květenství-list-květenství-list-květenství a zakončení listem. Jeden z typických růstových modelů determinantních (keříčkových) odrůd rajčat.

Pan Homola doporučoval k urychlení zrání nějaké prořezávání, ale to jsem zatím nedělal, asi to zkusím příští rok. První červené plody 35-40 gramů, chuť velmi dobrá. Předpokládal jsem plody větší, ale ten chladný květen (hlavně v noci) se negativně projevil na všech keříčkových odrůdách. To, že se mně podařilo vypěstovat opravdu keříčkové Urbikany (Vrbičanské nízké), je pro mne impulzem, abych s experimentem pěstování rajčat v pařeništi pokračoval i v příštím roce.

                             Vladimír

PS.:K tomu křížení bych chtěl ještě dovysvětlit:

Rheinlands Rhum je vlastně naše známé Sláva Porýní

Mikado- není jak jsem si myslel ten velký růžový biftek uvedený v roce 1887 v USA, ale evropská varianta rajčete normální velikosti, stejně jako to americké růžové s bramborovým listem. Tvaru listu se u nás často říkalo Mikado (podle této odrůdy). Pokud je mně známo, tak se u nás moc Mikado nepěstuje.

Bellevue Bush-nepodařilo se mně o něm nic zjistit. Pochopitelně bylo použito proto, aby se získala část kříženců s keříčkovým růstem (asi jedna čtvrtina), ze kterých se potom vybírala a stabilizovala nová odrůda keříčkového vzrůstu-Vrbičanské nízké

Solanum racemigerum dnes se tomu u nás říká rajče divoké, ale asi jich existuje plno variet, které se liší hlavně raností. Toto, které použil p.Homola bylo velmi rané a bylo použito proto, aby výsledné rajče bylo velmi rané, což se podařilo.

Autorem článku je Vladimír