Phytolacca L., ličidlo (něm. Kermesbeere), rod rostlin prostoplátečných z čeledi ličidlovitých, obsahující vytrvalé byliny z příbuzenstva laskavcovitých, lodyhy až 3 m vysoké, listů střídavých, vejčitokopinatých, značně velikých, a květů četných hrozněných, ponejvíce obojakých. Okvětí jest korunovité, 5plátečné a rozložené, plátků stejných, z jejichž zpodiny vybíhá 10-20 tyčinek a uprostřed květu 2 až mnoho plodolistů. Tyto jsou prosté n. srostlé a dorůstají v plody nepukavé, zhusta v bobule, o tolika pouzdrech 1semených, kolik jest plodolistů. P. čítá asi 11 druhů obývajících horká a teplá pásma Starého i Nového světa. Z nich jest nejznámější P. decandra L., l. obecné, pocházející ze Sev. Ameriky a pěstované n. zároveň zdivočelé v Číně, na ostrovech Havajských, v severní Africe a v jižní Evropě (i v Tyrolsku). Jeho 10pouzdré koláčovité černě fialové bobule oplývají červenou šťavou, již se užívá k barvení vína, cukrovin a j. Pro počišťující vlastnost kořene, vnati, semen a nezralých bobulí l. o. sloužilo dříve i v lékařství, jakož i jeho popel k výrobě drasla. Mladých výhonků jeho, jakož i druhu P. acinosa Roxb. (v Přední Indii, Číně a Japanu) a P. esculenta Moq. (v horké Americe), užívají jako zeleniny a moučky ze semen z P. abissinica Hoffm., l. habešské, na místě mýdla.
Ottův slovník naučný
Ale pro objektivitu výňatek z webu: Plody i další části rostliny obsahují saponiny phytolaccatoxin a phytolaccigenin, které jsou toxické pro savce (ne však pro ptáky). V plodech líčidla je však jejich obsah nízký, takže vážnější otrava je naprosto nepravděpodobná (na rozdíl od např. líčidla amerického).
