Asi opravdu není jed jako jed. Je to už přes dvacet let, kdy naše stará kočka přinesla asi tříměsíčním koťatům myš, nejsilnější kotě si ji přivlastnilo a potom velmi, velmi dlouho umíralo... byli jsme mladí, hloupí a nedošlo nám, co se děje... Protože jsme měli velmi dobré sousedské vztahy, ptali jsme se a sousedka přiznala otrávené granule - další roky u nás v okolí nikdo jed na myši nepoužíval a kočky (nejen naše) prospívaly tak, že i ty myši, hryzci a krtci vymizeli. Občas z lesa přiběhla myšice nebo se odněkud vynořil rejsek, ale ti si holt vybrali špatnou dobu a místo, jinak je od myší klid.
Sousedka ale umřela a její dcera, jak jsme později zjistili, nic zlého netuše, nasypala jed na myši u zděděného domu (možná našla ještě tu starou nevyužitou zásobu někde v plechovce) - v tu dobu jsme měli dvě čistokrevné kočky, jedna toulavější jen tak něco nesežrala (ani myši), druhá se hodně držela u domu a pravděpodobně se dostala k otrávené myši, která se připotácela od sousedů. Příznaky byly stejné jako kdysi u toho kotěte, to už jsme věděli o co asi jde, skoro o půlnoci jsme budili veterináře (dobrý to člověk), ten potvrdil diagnózu a kočku uspal.
V tu dobu měli problémy s koťaty i sousedé z druhé strany, taky řešili, že jim někdo tráví kočky. Sousedku - "travičku" jsme upozornili, sousedské vztahy to nenarušilo a kočky v okolí jsou už zase na vzestupu.
Rozhrabané záhonky jsou sice opruz, ale doba, kdy jsme vysazovali stromky do košů, je už jen vzpomínka, krtci taky už vymizeli a brambory sklízíme nenahlodané a uskladňujeme je v otevřené garáži...
Ta souvislost s otráveným - čímsi - zrním tady je. My našim kočkám radši ulovené myši bereme. Když je ovšem s myší přistihneme. Kdoví, jak daleko se musely zatoulat, aby si zalovily.