V souvislosti s předchozím příspěvkem bych chtěl zmínit, co dělám já pro udržení "dobré kondice" stromů.
Všichni asi víme, že tráva pod stromy není úplně správná volba. Traviny udržují hustý a mělký kořenový systém, který brání přístupu kyslíku dále do půdy, stejně jako zadržuje většinu srážek. Spodnější vrstva půdy je pak většinou suchá a neúrodná. Zejména meruňka je ovšem velice citlivá na obsah kyslíku v půdě.
Někteří pod stromem udržují kolo zbavené veškerého plevele, někteří dokonce půdu pod stromem kypří. Dalším způsobem je nastýlání, mulčování kolem stromu.
Jenže to kolo je většinou spíše kolečko (strom má kořeny minimálně na takové ploše jako je průmět jeho koruny). Pokud strom vyroste a velikost kolečka se proporcionálně nezmění, tak vlastně opět nastává deprivace kvůli nedostatku živin a kyslíku.
Kypření zase narušuje kořínky a ničí mykorhizu.
Dlouho jsem si vystačil s mulčováním štěpkou. Ta vytvořila vynikající půdní strukturu a podpořila rozvoj mykorhizy. Avšak s tím, jak stromy rostou do šířky, není v mých silách produkovat/dovážet takové množství štěpky, abych pokryl celou plochu pod korunou stromu. Proto jsem zkusil metodu podsadby půdopokryvnými trvalkami. Musíme si uvědomit, že tyto rostliny mají jiný typ kořenového systému než traviny. Kořeny nebývají tak husté, některé jsou mělké, jiné dlouhé kůlovité sahající do různých hloubek (klidně i pod kořeny stromu), takže efektivně využijí profil půdy a až na výjímky si přiliš nekonkurují s kořenovým systémem stromu. Půdu krásně prokypří (tedy přírodní bezpracná analogie kypření pod stromy), ty agresivnější můžete jednou za rok pokosit a ponechat jejich biomasu na místě jako mulč (uvolňující při rozkladu do půdy živiny posbírané ve vetších hloubkách - např. kostival), za chvíli zase obrazí. Díky řidším kořenům nebrání přístupu kyslíku a vlhkosti do hlubších vrstev půdy. Když porovnám strukturu půdy pod těmito trvalkami a vedlejším trávníkem, je to rozdíl. Dalším podstatným principem je výběr společenstva rostlin s různými symbiotickými vlastnostmi. Některé vylučují silice bránící podle posledních studií rozvoji houbových chorob (divoké česneky, narcisy, křen, máty, meduňky...), jiné lákají užitečný hmyz (denivky, hluchavky, rozrazily...), další jsou půdopokryvné potlačující klíčení a růst travin hodící se i do stínu (barvínek, vrbina, mědvědice, popenec...), další zase vytahují živiny z hlubších vrstev půdy (kostival, pampeliška). Tuto "přírodní" plochu pod stromy každý rok či obrok zvětšuji kartonovou metodou (dá se použít i černá geotextilie) kdy nejdříve musím vyhubit plevely a traviny, kam se mi budou rozrůstat trvalky. Pro představu jako to vypadá, viz např. tento obrázek.
Další opatření které praktikuji co se týká obranyschopnosti stromu je NEřez. Na jednu stranu sice řezem můžete udržet korunu vzdušnější, na druhé straně můžete řeznými ránami zavléci choroby. Strom se musí po řezu zotavovat, což mu na imunitě rozhodně nepřidá. Raději sázím stromy v dostatečném sponu, aby měla koruna kolem sebe dostatečnou vzdušnost (jistě, ně každý si to může kvůli velikosti zahrádky dovolit).
V neposlední řadě postřiky (hlavně měďnaté) nezabíjí selektivně jen monilii, ale po spláchnutí deštěm i všechny "dobré" houby v půdě (tedy i onu mykorhizu), takže je to analogické s člověkem beroucím antibiotika, čímž si zničí i prospěšou střevní mikroflóru.
Mám sedm 6-9 letých meruněk. Monilii odolávají. Odešla mi na mon. úžeh velkopavlovická a pinkcot hned v prvních letech. Ostatním se daří. I přes letošní velký tlak monilie. Některé nemají vůbec známky (Hargrand, Sylvercot, Rakovského, semenáč), jiné mívají napadené pár malých větviček (Aurora, Leskora). Nejhůře je na tom letos Harcot cca 5% větviček chycených - u něj chvíli zůstanu - v 3. roce jej postihla moniliová spála, skoro celý strom uschnul, chyceny byly i kosterní větve. Strom znovu celý obrazil a protože jej mám v relativně izolované části zahrady, udělal jsem experiment s imunitou popsanou výše a ponechal jsem jej. Teď má stromek 9 let. V letech bez většího tlaku je v pořádku, v chladném a deštivém počasí jako bylo to letošní má více napadených větví než ostatní, ale nikdy žádná katastrofa a vždycky se z toho otřepe. Příště bych si ale stejně vybral odolnější meruňku. Zvláštní je, že meruňka Rakovského je letos bez jakéhokoliv příznaku moniliózy, ikdyž loni pár větviček zasažených měla.
Odolnější Darinu jsem sázel teprve na podzim, takže tu nepočítám a ještě chci po diskuzích na tomto fóru dokoupit Clarinu a Hilde (test z německa zatím ukazuje že jsou odolnější...)
Pod 3 stromky jsem letos topil, takže budou mít úrodu (mezi nimi i výše zmíněný Harcot).
Sousedovi odešla 15 letá meruňka, ale ten loni meruňce při srovnávání terénu zahrnul hlušinou polovinu kořenů (tedy zase jsme u toho jak jsou kořeny a zdravá půda u nich důležité). Vedle stojící 20 letá kterou nechal na pokoji je v pořádku.
Počítám ale, že posilování imunity nevyřeší vše - např. nemá asi cenu pěstovat na těžké jílovité půdě, kde meruňka dříve či později odejde. Jistě budete namítat, že je jen otázkou času než spála zlikviduje i moje meruňky, že letos kosí i dosud nestříkané, ale kolik z vašich sousedů, kterým takto letos odešly meruňky je mělo (pokud vyloučíme pro pěstování meruněk vyloženě nevhodné lokality) v nevhodných podmínkách v trávě kde již stromek prostě došel na hranici svých možností a neměl z čeho brát? (pokud tedy nedocházelo k ručnímu přihnojování a dodávání nutrientů). Podporoval u nich někdo mykorhizu pro lepší zajištění živin, experimentoval s podsadbou aromatickými bylinami...? Já v tom budu pokračovat a budu referovat jaké budu mít úspěchy v dalších letech.
Co se týče monilie, tak jsem zvoral termín, což jsem přiznal, a když se potom dá něco zachránit dalším postřikem, tak to udělám, jako každý, kdo chce mít toto vzácné ovoce - meruňky. Proti mrazu neuděláte většinou nic. Proti monilii ano. 
