Ono jestli dělit nebo neělit je spíše otázkou vkusu. Hlavní ale je, aby v obdobích, kdy má nedostatek světla měl úplně sucho (typicky je to v zimě). Jinak totiž vznikají takové ty uzké krky s jemným oostněním a skupinka je řiďounká. Úplné sucho přes zimu také podpoří tvorbu poupat v období prodlužijícího se dne a následně kvetení v době nejkratších nocí v roce. Lidově se jim říká "dědek", ale jak píše Mr.Bigggg, jedná se o mutace původního Echinopsis eyriesii vzniklé neustálým vegetativním množením. V domácnostech tak najdeme různé mutace od krátkoostných, přes hruboostné až po jemnoostné. Oproti původní přírodní formě všechny vykazují větší ochotu odnožovat (což je pochopitelné - odnožijící mutace dala více potomků).
Já osobně bych tento exemplář nedělil. Ve skupince se lépe a rychleji schovají ty štíhlé "krky". Pro rozmnožování je nejlepší oddělovat odnože dokud jsou kulaté a s matečnou rostlinou spojené jen uzoučkým cévním svazkem. pak stačí tento 1-1,5 mm tenký cévní svazek přetrhnout prostým uloupnutím kuličky a položením na povrchově suchý písek nechat zakořenit. Pokud by jste dělil takto "krkatý" exemplář. bude nutno ostrým nožem tělo kaktusu uříznout někde na rozhraní "krku" a kuleté hlavičky, nechat ránu zaschnout a počkat, až se v zaschlé ráně okolo rány objeví čekací kořínky. Pak opět položíte na povrchově suchý písek a počkáte, než kořínky prorstou do hloubky cca 5 mm (kde už je písek vlhký) a hlouběji.