Soumrak zahrádkaření?

At´ projíždím krajinou, či procházím ulicemi malého města či vesnice, zdá se mi, že zahrádky, zahrady i polní sady v mnoha případech, možná dokonce ve většině postupně nejen stárnou, ale roste i jejich zanedbanost bez "péče dobrého hospodáře", bez údržby a obnovy. Byl bych rád, kdyby to bylo jen špatnou optikou mých očí, ale myslím, že tomu tak není. Nelze samozřejmě nikomu nařizovat, aby se namísto sportu, rekreace či jiných činností věnoval zahrádkaření či aby namísto tújí pěstoval jabloně, když ovoce lze po celý rok koupit, dokonce i s nálepkou s názvem odrůdy. Dost škody nadělá i "ekologický přístup" - zásady typu růst bez řezu, sklizeň jen to, na co dosáhnu - ostatní je pro ptáky či nekritické odmítání výměny starých a nemocných stromů. Nejvíc asi ale dělá konzumní životní styl bez pohledu na pár roků dopředu, bez respektování ceny půdy a zanedbávání jejího využití.

Omylem jsem to "odpálil", pokračuji:

Nemyslím, že to lze v této diskusi vyřešit, jde o lifestyl trend, který asi nelze zastavit. Spíš by mne zajímalo - a teď jde o zeleň obecně - zda je někde situace lepší než u nás, v blízkosti průmyslového města, či zda snad někdo nevidí způsob třeba i malého zlepšení.

Ojediněle taky vidím zpustlé zahrádky - majitel zjevně zemřel, na pozemku je boudička z 50. let (moje nebožka teta tomu říkala "vekend"), není tam elektřina ani záchod a já do jisté míry chápu, že tenhle životní styl dneska už nikoho neuchvátí.
Je-li pozemek malý, málo aktraktivní, vzdálený od inženýrských sítí pak i chápu, že se z něj stal ležák, o nějž není zájem...

Upřímně řečeno, mně vadí spíš něco jiného:
1)  Spousta obecních, možná i soukromých pozemků na kraji města, kam se dalo přee 20-30 lety vyjít se sáňkami, běžkami nebo jenom tak pěšky, je dneska prodána a jsou tam buďto novostavby, nebo aspoň plot...
2) Postupná změna selských zahrad v podivný novotvar - stromy se vymlátí, doprostřed vymyslí zahradní architekt velký šutr, kolem něj nějaké konifery, barevná mulč, spousta zeravů k plotu a velký slunečník, který ale nedokáže vytvořit stejnou pohodu jako dědova hruška (která ale padla v první fázi...)

Na mě působí přímo odpudivě nová sídliště (satelitní městečka, říkejme tomu, jak chceme). Na mrňavém pozemku co největší podnikatelské baroko nebo podle katalogu postavený dům stejně neosobní jako panelák s naprosto nezbytným bazénem, ve kterém se stejně nikdo nikdy nekoupe... atd.

To, že noví majitelé postupují při úpravách starých zahrad zbrkle, je svatá pravda, nedaleko naší chalupy provedli právě to, co bylo popsáno shora, přitom ten ovocný sad nebyl nemocný a stačila mu jen trocha údržby - i kdyby třeba jen na rok nebo dva, než člověku vyplyne, čím by ho chtěl nahradit, protože třeba od zahrady očekává něco jiného...

Já bych to až tak černě neviděl. Pravda, časy normalizace v 70. letech, kdy práce na zahrádkách znamenala pro městského člověka únik z reality a byla jednou z mála možných a tolerovaných (koneckonců i podporovaných)  aktivit, ty jsou nenávratně pryč. Ale je tu jakási agroturistika, obchody se zahradním nářadím, hnojivy, postřiky, sadbou všeho druhu a semeny jen kvetou. Jistě, zahrady už nevypadají jako dřív - zeleninové záhony, rybízové keře, ovocné stromy a umakartová chatka. Dnes jsou atributem pergola s krbem a grilem, bazének, bofixový trávník, kousek dál nezbytná magnolie, japonská vrba, nějaký ten cypřiš, ovocné dřeviny pak, jak kde. 
   Sehnat před 20 lety ovocný sromek bylo těžší než barevnou TV nebo céčka. Dnes jsou jich plná zahradnictví. A těch taky neubylo. 
   Ostatně o soumraku mluví i rybáři, vodáci, turisté, šachisti...

Pane Vysloužile, psal jsem o zanedbaných pozemcích, sadech i zahrádkách. Pokud je jejich majitel upraví k obrazu svému, ať už jakkoliv, budiž, je to jeho věc. Ten stupeň zanedbanosti ta satelitní městečka či pergoly s krby opravdu málo vyvažují. Spíše to bude o tom, že skutečný venkov  (nikoliv příměstská zástavba) populačně rychle stárne a částečně se i vylidňuje v důsledku nedostatku zaměstnání i změn v životním stylu. Lidé jdou do měst, ti tvrdohlavější pak dojíždějí hrozné vzdálenosti a pak si ani tu zahrádku neužijí. To před dvaceti léty Vám trochu ujelo, ale budiž, zboží je skutečně nesrovnatelně více. Ovšem trvalé hodnoty jsou někde úplně jinde, mimo jiné i v těch zanedbaných sadech a zahradách.

Ono vše souvisí se vším. Po roce 1989 jsem dostala navrácen pozemek, který je asi ve vzdáletosti 100 km. Když jsem byla na Pozemkovém fondu zažádat o jeho výměnu tak se na mne dívali jako na blázna. Zahradu jsem tudíž koupila v místě bydliště a pozemek využívá bývalé JZD - samozřejmě zbankrotované, několikrát přejemenované a jsem vlastně za to vděčná. Jinak by asi patřil do těch pozemků a o kterých se zde píše. A ty městečka - pochopte, že jejich obyvatelé obvykle nemají o zahradničení moc znalostí, zahradu navrhne architekt s co nejmenší možnou údržbou - a vysledek je tady - uniformita.

Já bych to také tak černě neviděla. Vždyť hlavně po vesnicích a menších městech je vidět plno krásně opravených chaloupek i domečků. Ta satelitní městečka jsou někde moc namačkané, ale to přinesla doba. Drahé pozemky. A když si vzpomeneme jak to vypadalo za totáče. Mí rodiče nahazovali postavený dům asi po 10 letech.  A ty všelijaké přístavby co jsou k domům nalepeny. To satelit je pěkný. A s těmi zahradami je to také už jiné. Dříve se muselo všechno zužitkovat a muselo toho být hodně a na vzhled se vůbec nekoukalo.Když měl jeden 20 stromků, druhý jich musel mít 25. Já vím taková byla doba. Vození do výkupů je minulost. Dnes každému stačí drobek pro vlastní spotřebu. Člověk by si měl tu krásu přírody také příjemněji užít, vždyť jsme na tomto světě jen na procházce.

Budu mluvit jen za naši zahr.osadu. Byla jedna z prvních tady v okolí Hradce, založená 1954.Nejdříve se všude pěstovala samá zelenina a ovoce pro spotřebu a do výkupu, zahrádkáři byli všelijak podporováni. Pak díky ÚP nebylo jasné, co s osadou v budoucnu bude, protože město mělo zájem o její pozemek. Zahrádkáři přestali sázet nové stromky, polevila i péče o jednotlivé zahrádky. Po revoluci díky dostupnosti všeho v obchodech se zmenšily i obdělávané plochy, místo nich se nasela tráva.Bylo řečeno, že město o zahrádkářské osady nestojí, mnohé jsou (a budou) rušeny. Nám se naštěstí povedlo podle zákona č.95 (i když po velkých problémech) zahrádky odkoupit do vlastnictví a všem bych přála vidět tu změnu, když lidé zjistili, že ta jejich zahrádka nezanikne! Je fakt, že plochy záhonů zeleniny slouží pouze vlastní spotřebě, ale každý si uvědomuje, že si sám pohlídá, kolikrát stříká či hnojí a kolik chemie použije. Každý ví, že čerstvě utržená jahoda, salát nebo rajče chutná jinak, než z obchodu. Teď se u nás likvidují přestárlé ov.stromy a sází se nové, opravují nebo přestavují se chatky, osazují se keři a květinami části určené k odpočinku. V dnešní době má zahrádka účel i oddychový a zeleň působí přímo antistresově. Takže jsem moc ráda, že naše osada úplně viditelně znovu ožívá...

ps. Ještě je zajímavé, že z cca 60ti zahrádek 1/3 obdělávají potomci těch, co osadu zakládali.           Lída

Myslím, že kdo měl vřelý vztah k zahrádkaření tak ho ani po revoluci neztratil.Mnoho lidí taky navíc poznalo, jak zde již uvádíte, že supermarketová zelenina a ovoce a to co si utrhnete na vaší zahradě se většinou nedá vůbec srovnat. Kdo byl k zahradě veden, např. rodiči, tak po přechdném pubertálním (totálním) odporu, si k ní často opět cestu najde.I když na zahradu s chalupou se dostanu lx týdně -mám to 25km od bytu, tak vždy se těším jak to vše dál pokročilo... Tak jako plno lidí se už dost nacestovalo a vrací se na chaty a chalupy, tak mnotí též na zahrady. A když k tomu vemu (trochu ironicky) nastupující hospodářskou krizi, tak bych o zahrádkaření jako takové úplný strach neměl...

Lucas