Tahle debata je nevyčerpatelná, je to o životním stylu, o době, času, věku,zdraví a financích. Vidím v okolí mnoho zanedbaných sadů které byly kdysi dobře udržované, ale jak již bylo zmíněno, mnoho původních majitelů zemřelo a jejich potomci v mládí nuceni podílet se na údržbě mají k polnosti averzi, někteří se odstěhovali a žijí po svém i jinak. Obdobně je to i s restituenty a z obou skupin odhaduji tak třetinu, která pokračuje v zahradničení nebo sadaření, většina i z důvodu úniku současnému stylu žití. Mluvím -li za sebe, tak za mlada jsem využíval sad s chatou k bujným "pařbám" s partou kamošů a koček, ale jak jsem se oženil a zasadil z hecu první strom který se chytl, mé myšlení se spolu s věkem logicky ubíralo zcela jiným směrem a čím dál častěji jsem ujížděl a každou volnou chvíli ujíždím z velkoměststkého rachotu do "čistírny hlavy",hrabu se v zemi a s podivem vidím jak opačným směrem odjíždějí o víkendu celé rodiny na výlet do městských supermarktů hledající právě to, před čím já unikám. Nicméně po zhruba 15ti letech si všímám že tamhle ta či jiná tak dlouho zanedbaná polnost či sad se změnila, její zkultivování má trvalý charakter, zatím co u jiných se jednalo o takový prvotní pokus či záchvěv a tak v okolí stále převládá onen soumrak.
