Mletý dolomitický vápenec a hnůj společně?

Myslím, že to nepomôže. Z "chemických" opatrení pomáha (aspoň čo ja viem) iba ten postrek priamo na plody. Holt, niektoré odrody majú bohužiaľ túto vadu (napr. Vanda, Rozela, Admirál, Goldstar...) a buď z nej nejak časom "vyrastú", alebo sa s ňou musí pestovateľ naučiť žiť a pravidelne ich vo vegetácii postrekovať chloridom vápenatým... alebo strom prevrúbľovať - keď to človeka príliš otravuje. Toľko moje info. Igor

Aj keď, teraz uvažujem, či by to prevrúbľovanie vôbec pomohlo, keď aj po naštepení inej odrody by kmeň alebo kostrové konáre zostali z tej "vadnej" odrody, ktorá by tým pádom možno mohla aj naďalej ovplyvňovať toky živín... Igor 

Ja pehavé jablká/Idared/prakticky nemám.Sadil som ich na jar v r.1988 do kvalitnej ornice,5-6 fúrikov na jeden stromček.Nikdy som ich ničím nehnojil, max.listové hnojivo s postrekom pred kvetom a po kvete.Na rastúce jablká žiadna chémia, iba prebierka a párkrát mletý kameň,zeolit.V lete podľa možnosti závlaha čistou vodou.A prebierka.Aj s vetvičkami.

To bude asi tím, že Idared pihovitostí netrpí vůbec.
 Listové hnojivo před květem má malý účinek, protože listí ještě prakticky není a dřevo je nevstřebá.

Pane Šeříku, dolomit nikdy nebude řešit pihovitost. To je fyziologická porucha, která vzniká i na půdách vápníkem bohatých. 

k dalšímu přeroubováním jinou odrůdou problém pomine, i když zůstane kus kmene od citlivé odrůdy. Ta skvrnitost bude nejspíše spojena s růstovou a příjmovou charakteristikou odrůdy, na podnoži nebude tak závislá. I když se říká, že J-TE-H jí nepodporuje, ale to bude třeba schopností jejích kořenů růst i při větších teplotách, vápník přijímají špičky kořenové a když přirůstají je vše víc O-K. 

U Vás pehovitosťou možno netrpí, pretože rozumiete jabloniam.Ale videl som u jedného záhradkára totálne pehovitosťou napadnuté Idaredy.Priznal sa mi, že stromy zavlažoval vodou zo žumpy-septiku.

P.S... to listové hnojivo pred kvetom bol samozrejme preklep, chcel som napísať, stromy striekam iba pred kvetom a po kvete, proti chrastavitosti.To listové hnojivo primiešavam len po kvete.Príspevok bol už odoslaný a nedal sa opraviť.Ďakujem za opravu.

Rád bych se vrátil k původnímu dotazu, protože se nějak nedokážu spokojit s odpovědí "říká se, že se nemá používat současně hnůj a vápenec", ale rád bych i pochopil proč?

Pokud se použije dolomitický vápenec, je řečeno, že se rozkládá pomalu a vydrží na 3 - 4 roky. Použije-li se současně hnůj, nedojde přeci k dokonalému promíchání a nějaké rozsáhlé "neutralizační" reakci, nebudou cestovat atomy vápníku k atomům dusíku. Naopak mi přijde, že reakce po společném zarytí bude celkem bezvýznamná, a většina minerálů Ca, K i N se využije. K jakým reakcím vlastně dochází, jaké látky vznikají? A pokud by zaniklo nějaké významné množství dusíku, není snadným řešením pak použití LAD na jaře (jakože ho stejně použiji i tak)? A pozitivum vylepšené struktury půdy (díky Ca a organice) nepřeváží nad zanedbatelnou ztrátou dusíku?

Pro hnůj je žádoucí, aby se rozkládal aerobně v mírně kyselém prostředí. Když už jsou fermentační procesy ukončené, je pak možné prostředí neutralizovat. Analogicky je to u kompostu = do zakládky nepatří zásadité složky ale při přehazování an dozrávací kupu se běžně už přidává popel, omítky, vápenec či dolomit. Ohledně neutralizace = ta probíhá jako uvolňování/vázání vodíku (tedy proto pH = potenciál H). Huminová (či fulvo) kyselina má na vazebných místech atomy H a je žádoucí aby soli vznikající náhradou vodíku zásaditými ionty byla v celém spektru živin a ne jen jako Ca. Je to zjednodušeno ale pro to, aby jste věděl co asi ve skriptech z výživy rostlin hledat.

SfK.

Díky za odpověď. Ale to je jen co se týká reakcí. A jak je to tedy celkově? Jestliže se dolomit rozkládá pomalu, je taková reakce vůbec významná? Vzhledem k nepromíchání obou složek - není to jen zanedbatelné množství Ca, které reaguje se hnojem, a většina hnoje se zachová žádoucím způsobem? A co se týká dusíku - pokud je pro mě cílem především vylepšení struktury půdy vápníkem a organikou, není tedy N, který přijde vniveč, snadno nahraditelný pomocí LAD na jaře?

Vidím, že se té kombinace vápence a hnoje držíte zuby nehty, možná už jste je smíchal a jen chcete posvěcení. Máte pravdu, je-li hnůj uleželý, vápenec čistý a když všechno zaryjete pod zem, ztráty dusíku nebudou velké.
   Ono ale nejde jen o nevhodnou neutralizaci a vápenaté soli huminových kyselin. Na vápenec - i když je velmi málo rozpustný - se nemůžeme dívat jako na inertní kámen, na mletý už vůbec ne. V čerstvém hnoji je mnoho sloučenin, amonných, nitrátových (typická je močovina), s nepříliš pevnými chemickými vazbami. Reakce s dolomitem samozřejmě není tak bouřlivá jako třeba s prachovým vápnem, ale nevýznamná by byla, kdyby místo mletého vápence byly kusy kamene. Takto se z hnoje uvolní plynný amoniak a oxidy dusíku. Jsou-li hnojiva hlouběji zarytá, zachytí se část plynů v půdě, zbytek vysmrdí do vzduchu. Jistě, všechno lze nahradit, nicméně je to řešení neekonomické i neekologické.