Vidím, že se té kombinace vápence a hnoje držíte zuby nehty, možná už jste je smíchal a jen chcete posvěcení. Máte pravdu, je-li hnůj uleželý, vápenec čistý a když všechno zaryjete pod zem, ztráty dusíku nebudou velké.
   Ono ale nejde jen o nevhodnou neutralizaci a vápenaté soli huminových kyselin. Na vápenec - i když je velmi málo rozpustný - se nemůžeme dívat jako na inertní kámen, na mletý už vůbec ne. V čerstvém hnoji je mnoho sloučenin, amonných, nitrátových (typická je močovina), s nepříliš pevnými chemickými vazbami. Reakce s dolomitem samozřejmě není tak bouřlivá jako třeba s prachovým vápnem, ale nevýznamná by byla, kdyby místo mletého vápence byly kusy kamene. Takto se z hnoje uvolní plynný amoniak a oxidy dusíku. Jsou-li hnojiva hlouběji zarytá, zachytí se část plynů v půdě, zbytek vysmrdí do vzduchu. Jistě, všechno lze nahradit, nicméně je to řešení neekonomické i neekologické.