Rád bych se vrátil k původnímu dotazu, protože se nějak nedokážu spokojit s odpovědí "říká se, že se nemá používat současně hnůj a vápenec", ale rád bych i pochopil proč?
Pokud se použije dolomitický vápenec, je řečeno, že se rozkládá pomalu a vydrží na 3 - 4 roky. Použije-li se současně hnůj, nedojde přeci k dokonalému promíchání a nějaké rozsáhlé "neutralizační" reakci, nebudou cestovat atomy vápníku k atomům dusíku. Naopak mi přijde, že reakce po společném zarytí bude celkem bezvýznamná, a většina minerálů Ca, K i N se využije. K jakým reakcím vlastně dochází, jaké látky vznikají? A pokud by zaniklo nějaké významné množství dusíku, není snadným řešením pak použití LAD na jaře (jakože ho stejně použiji i tak)? A pozitivum vylepšené struktury půdy (díky Ca a organice) nepřeváží nad zanedbatelnou ztrátou dusíku?
