Co proti hnilobě jablek na stromě a uskladněných

Nejlepší bude změnit způsob skladování. Jablka transormované do lahví se nekazí. Je ale pravda, že štrůdl se z toho upéct nedá.

F.O.

Moje mamka zavařuje na štrůdl nastrouhaná jablka. Jen je natlačí do sklenic a zavaří.

Příčina hniloby jablek (následně ve skladu) je komplexnější než si myslíme. Především je to postupné a nenásilné jaksi zaměňování původních místních odrůd novošlechtěnci, kteří bez chemie jaksi neposkytují kvalitní ovoce. Každý plod napadený strupovitostí je potenciálně nevhodný pro skladování. Každý napíchnutý něčím a také červivý je na tom stejně. Kdo chce mít malý "propad ve skladu", musí takovéto ovoce vyřadit a použít je na rychlejší spotřebu nebo destilát. Uvedu příklad Idaredem. Vysázel jsem asi 10 stromů. Několik let to plodilo dosti obstojné ovoce ale postupně strupovitost narůstala a to hlavně proto, že proti strupovitosti jsem nestříkal a tato odrůda je dobrým a vděčným hostitelem. Po několika letech jsem všechny stromy zlikvidoval, protože míra zamoření strupovitostí byla neúnosná.

Pane Rony.Vaše účelové tvrzení o zvýšeném výskytu moniliové hniloby v závislosti na strupovitosti nemá reálný základ.Vzal jsem si odbornou literaturu (3 zdroje) a ta uvádí.Moniliová hniloba se šíří v zanedbaných sadech, především mechanickým poškozením.Tato houba je je totiž v sadech přítomná na všech plodech.Vstup infekce je možný přes poškozenou slupku do dužiny plodů.Prevence dle literatury: důkladná likvidace mumifikovaných plodů, hubení obaleče a savého hmyzu, zvláště vos.Preventivní základní postřiky proti strupovitosti a padlí tuto infekci omezují (myšleno likvidace moniliových spor).Zkušenost mi říká, že některé odrůdy jsou náchylnější ale vůbec to nezáleží na intenzitě vnímavosti odrůd na strupovitost a ani odborná literatura toto nezmiňuje.Názorný příklad toho jak uvážená ochrana a agrotechnika se vším souvisí. - Mičurin II

Myslel jsem na hnilobu ve skladu následkem strupovitosti. Skladová hniloba se chytá nebo počíná od strupu, samozřejmě ne vždy ale strupovité jablka neskladuji. Tedy příliš strupovitá nebo s jedným velkým strupem. Jinak ještě můžu dodat, že dříve se všechno spadané ovoce skrmilo nebo zapravilo do maštalního hnoje a dneska se to dá maximálně na kompost (u mne metráky) a to pro solidní rozmnožování strupovitosti postačuje. Dříve se zatravněné sady hrabaly do posledního lístečku a dnes se nehrabou vůbec a padané ovoce nesbírá nikdo alespoň to vidím v okolí mého sadu. Prostě zanedbané a i z toho důvodu letos končím s polovinou zahrady a prodává se na zástavbu.

Proti skládkovým chorobám By mohl pomoci Myco - syn, nebo Alginure. Jsou to prostředky pro zvýšení odolnosti rostlin.  Možná by byl účinný i odvar z přesličky.

S nabodnutým ovocem je to těžké. Letos i loni přálo počasí blanokřídlému hmyzu. Vosy sršni a mravenci... Jetní hrušky jsem sklízel v noci.

Souhlasím s Ronym, že rozpraskané rány od strupovitosti většinou zahnívají.

Myslím, že vliv má i podnož. Třeba plody z M9 jsou řídké a hůř skladovatelné.

Další obávanou skládkovkou je gleosporiová hniloba.

O hnilobě jablek to není tak dávno, co zde proběhla diskuse,  a tak se nechci opakovat. Jak zde upozornili již přede mnou p. Rony i Polehla, základ všeho je dát do sklepa pouze zdravá jablka, bez strupů, bez červivosti a bez vpichů od hmyzu (od těch vos se to lehce přehlédne).

 Je prokázáno, že fungicidní ošetření proti strupovitosti, včetně toho pozdního, významně snižuje hnilobu plodů v skladě (a je to i moje zkušenost). Jak upozornil p. Vítek, ne všechno je moniliová hniloba, často to je Gleosporium, kdy jsou plody infikovány od konce července až do sklizně. Spory houby pronikají do plodů lenticelami, prasklinami ve slupce (vinou strupovitosti či mechan. poškození) a viditelné příznaky se objeví třeba až po několikaměsíčním skladování.

 Další dost běžnou a velmi škodlivou hnilobou je ta peniciliová. Zejména se projevuje ke konci skladovacího období. Mne trápila zejména v dobách, kdy jsem pěstoval ve větším rozsahu Rubíny. Spory této houby jsou přítomny všude v sadu (půda, stará tráva, povrch plodů), na přepravkách, na skládce i ve vzduchu. Do plodu houba proniká opět přes různá mechanická poranění a otlaky, vpichy hmyzu a pomocví strupů na plodech.

Asi před 8 lety jsem v červenci na chodbě svého tehdejšího pracoviště uspořádal takovou minivýstavku jablek Angold, Jonalord, Idared (vizuelně i v tomto období krásné plody),  na jmenovce bylo uvedeno sklizeň z předešlého roku a na porovnání právě sklizené plody Julie a Průsvitného.

 Mnoho spolupracovníků i návštěv podniku se mne pak ptalo, v jakém že dokonalém sklepě jablka skladuji. Moje odpověď byla, to byste se tedy divili, ale základ všeho je dát tam jablka pouze zdravá!

Nečudujem sa, že si vyznavači chemického ošetrovania plodov chvália svoje metódy. Nikto nespochybňuje účinok organických pesticídov na výskyt chrastavitosti plodov a menšiu incidenciu skládkových hubových ochorení. Propagátori chemizácie v malých záhradách si však neuvedomujú, že chemickým postrekom zničia často aj užitočné organizmy- napr. huby, ktoré potláčajú patogénov. Takisto ich nezaujíma, že každá minca má svoj líc aj rub. Tým rubom je nielen problém reziduí fungicídov, ale hlavne tvorba rezistentných kmeňov patogénnych húb a plesní, ktorá vedie k vývoju novších, účinnejších a agresívnejších pesticídov. To ovšem čierno-bielo vidiacich nadšencov pre chemické striekanie ani v najmenšom nezaujíma. Naši dedovia tieto chemikálie nepoznali a napriek tomu- a možno práve preto- nemali také problémy s hnilobou plodov ako máme dnes. Rozumný hospodár hľadá súvislosti a poučí sa zo skúseností našich predkov. Správne písal napr. Rony o spôsobe likvidácie odpadu zo záhrady spôsobom prehnitia v maštalnom hnoji. Aj samotné statkové hnojivá a dnes už vzácna Thomasova múčka dodali jabloniam potrebné makro a mikroprvky potrebné pre dobrú kondíciu stromov. Výživa jabloní úzko súvisí s kvalitou plodov a ich náchylnosťou k mechanickému poškodeniu a hubovým chorobám. Ak chýba jabloniam niektorý mikroprvok, môže sa znížiť príjem inej živiny, aj keď je prítomná v pôde. Keď už teda máme jablká niečím striekať, prečo nepoužiť ekologické prípravky, ako naznačil napr. p.Víítek? Paľo

Já Paľo nevím. Píšete o nadšencích pro chemické postřiky, ale já myslím, že takového nikoho neznám, a sama takovým nadšencem nejsem. Tuhle protivnou činnost nikdo nemůže mít rád. Přesto dvakrát do roka stříkám jabloně proti padlí syntetickým fungicidem. A to proto, že bez postřiku bych neměla vůbec žádnou úrodu a časem ani ty stromky. A biologické prostředky mi prostě nikdy nezafungovaly (ani trochu). Jsem totiž s mojí zahradou, stejně jako řada jiných malopěstitelů, trochu proti přírodě. Profesionál by v mých podmínkách nepěstoval nic. Němci u nás dříve pěstovali hlavně třešně, ne kvůli plodům, ale kvůli včelám. Ničemu jinému se při vynaložení normálního úsilí nedaří. Ostatně, vývoj rezistence nemají na svědomí zahrádkáři, ale velkopěstitelé, kteří jsou na úrodě existenčně závislí.

Myslím si, že ne každý nový fungicid je kvůli resistenci agresivnější. Pokud vznikne resistentní kmen, je potřeba využít jiného mechanismu k jeho potlačení, a ten může (ale samozřejmě nemusí) být i šetrnější. Stejně jako se resistence vůči nějakému přípravku vyvine, tak i také časem zmizí. To se stalo u sulfonamidů, které už nemohly být v medicíně využívány, a nyní se vrací. Resistence se vyvíjí i na přírodní látky a v přírodě k tomu běžně dochází a vždy docházelo i bez lidské asistence, v rámci boje o život.

A víme určitě, že naši předci neměli s hnilobou problémy? Vzpomenu-li na mé prarodiče, tak ti jablka pravidelně probírali a ta málo vzatá přišla do štrůdlu (kdo tenkrát věděl něco o patulinech a spol.?) a zbytek dostalo prase. Zdraví Zuzana

Zuzanko, tiež som kedysi striekal jablone proti padlí smradľavým Bayletonom a teraz viem, že to bola hlúposť. Stačí mechanický zásah. Toto vlákno je o hnilobe jabĺk, padlí jabloňové je trochu o niečom inom, takže ak striekate a nevyužívate iné riešenie, chápem, že sa Vám nedarí a ste z toho smutná. Napriek tomu obdivujem Vašu húževnatosť. U niektorých vyznavačov výhradne chemickej cesty riešenia chorôb som túto húževnatosť nazval nadšením a myslím, že sa až natoľko nemýlim. Každý nový vyvinutý syntetický pesticíd, ktorý sa riedi s vodou v stále širšom pomere, je logicky nielen účinnejší, ale aj agresívnejší. Skúste ho použiť v koncentrácii bežnej u postrekov predchádzajúcich generácií a sledujte, čo Vám spraví na listoch. Porovnávať sulfonamidy s fungicídmi nepovažujem za šťastné, mechanizmus účinku je odlišný a z toho vyplýva aj vznik rezistencie. Netvrdil som, že za rezistenciu môžu záhradkári, napriek tomu, že niektorí striekajú oveľa viac ako veľkopestovatelia. Ak Vám biologické spôsoby nefungovali, neznamená to, že sú neúčinné. Skúste sa zamyslieť, kde ste urobila chybu. Sú mnohí, u ktorých ekologický spôsob funguje. Verte mi, že používať syntetické pesticídy je až to posledné, k čomu sa záhradkár v zúfalstve uchýli. Prajem Vám viac optimizmu! Paľo