A jsem tady opět z nejužitečnější odrůdou minulosti. Ano, je to můj oblíbený Stanley, který jsem si původně ani nechtěl pořizovat a dostal se ke mně záměnou, když jsem stromek kupoval jako zcela jinou odrůdu. V letošním roce zřejmě tolik nevynikne spolehlivou plodností, protože bude dosti jiných švestek, ale zbavovat se ho rozhodně nechci. Na obrázku je vzpřímená větev, která se zatím jako jediná neprohnula pod tíhou úrody, snad i proto, že je na ní plodů méně. Ostatní větve, které nebyly ve zcela svislé poloze se prohnuly až k zemi. Nevím, jestli je to tím, že Stanley má tak pružné dřevo, ale spíše si myslím, že je to dobřým zapěstovaním, čili výchovným řezem, kde je cílem dosáhnout právě pevného dřeva, které unese větší úrody plodů. Protože větve přehradily příjezdovou cestu k domu, bylo nutné je znovu zvednout. Člověk by řekl, že švestek je dost, takže větve uříznu a hotovo, ale když člověk vidí ty pěkné Stanlejky, tak to prostě udělat nemůže. Druhá věc je, jestli plody "pana Stanleye" opravdu najdou po dozrání mezi tolika jinými švestkami nějaké uplatnění.
