Na slivoních a meruňkách jsem se učil a naučil roubovat asi před čtyřmi roky. Drtivou většinu roubuji obyčejnou kopulací, jen opravdu velké větve za kůru.
Pro kopulaci je nejlepší termín začátek března, nesmí mrznout ani pršet. Po vystřídání několika nožů jsem zůstal u klasického kuchyňského nože. Zjistil jsem, že pokud není roub narašený, není žádný problém s roubováním ze stromu na strom - odpadnou tím starosti s uskladněním roubů. Dobré zkušenosti mám i v případě použití dvouletého dřeva roubu. Myslím si, že je důležité úzkostlivě dodržovat čistotu - nikdy nesahat na řezné plochy, nůž před roubováním desinfikuji octem, po přiložení roubu na podnož nesmí dojít k pohybům řezných ploch vůči sobě. Řezné plochy musí být co nejrovnější, je dobré si nacvičit ten správný grif. PVC pásku je třeba ovazovat hodně silou, vždy odspodu nahoru, aby do ní nezatékalo, konec roubu a horní okraj úvazku zatírám balzámem. Pokud to je jen trochu možné, vedu řez na roubu i podnoži tak, aby z druhé strany zůstalo očko. Tato očka bez milosti ovinu páskou, nic se jim nestane.
Rouby řežu pokud možno na jižní straně koruny. Pokud se nejedná o roubování ze stromu na strom, namáčím je na 24 hodin před roubováním do dešťové vody. Neocenitelnou pomůckou je kolíček na prádlo, který perfektně zastane úlohu třetí ruky a přidrží roub při začátku ovíjení páskou. Pokud k tomuto postupu přidáte nějaká moudra z knih, například o délce řezu, mělo by to stačit.
Po skromných čtyřech rocích roubování docházím k závěru, že zřejmě nejdůležitější podmínky úspěšnosti jsou praxe, praxe a zase praxe.
Uvedený postup používám u slivoní, meruněk a třešní. U jádrovin stačí mít nenarašený roub a neroubovat za deště a i při nedodržení většiny ostatních podmínek to skoro vždy dobře dopadne.