České ovocnářství zní: Titanik se potápí a na palubě se zpívá

Nechci polemizovat s tvrzením, že jen z perfektní sazenice vyroste kvalitní strom. Ale míra jeho pravdivosti zhruba odpovídá hlášce, že jen z jedničkáře ve škole vyroste schopný člověk. Obě tvrzení jsou v podstatě správná a dobře míněná.
   Před 40 lety jsem stromky kupoval u starého zahradníka Trbuška.  Ovocné sazenice běžně nebyly k dostání, stejně jako rycí vidle či hmoždinky. Byly to křivé proutky, které by dnes nikdo neodvážil prodat ani zasadit. Když jsem se trochu pozastavoval nad těmi stromečkovými nebožáky, dal mi zahradník místo jednoho za těch 15 Kčs rovnou dva. Podnože si množil bůhvíjak, ordůdy hlásil z hlavy, žádné cedulky. Taky se samozřejmě v názvu občas spletl (to se dnes absolutně nestává...). Stromky dodnes vesele rostou a plodí, ztrátovost v podobě mrazu, rakoviny či hryzce je víceméně stejná jako u vzorných certifikovaných sazenic s modrými cedulkami.
   To vůbec není návod, jak by měl vypadat trh s ovocnou sadbou. Jen chci říci, že kvalita budoucího stromu závisí mnohem víc na jeho pěstiteli, než na tom, kdo vyrobil sazenici. A většinu chorob si stromek nepřinese ze školky, nýbrž získá na stanovišti.

Pane Vysloužil, i na to stanoviště se ale ta choroba musela nějak dostat. A například i VŠÚO Holovousy ve své zprávě mapující výskyt Šarky švestek uvedl, že za jejím rozšířením stojí především člověk a nikoliv přirozený přenos v přírodě.
Když jsem před deseti lety sazel první stromek na zahradu, byla to svým způsobem panenská půda, bez patogenů a chorob které by napadaly ovocné stromky. (Dříve tam byla jen tráva). 7 let jsem pěstoval slivoň a višen bez postříků, stejně tak soused nemusel stříkat meruňky. Zdravotní stav stromů vynikající. Před třemi roky jsem přisadil nové slivoně. Dotáhnul jsem s nimi roztoče hálčivce višňového a objevila se rez švestková. Rok na to jsem sadil hrušně. Nyní jsem ji musel vykopat, kořenová soustava byla těžce infikovaná boulovitostí kořenů.

Za posledních 10 dní jsem navštívil čtyři zahradní prodejny. Ve třech nabízejí slivoně s výrazným poškozením od hálčivce - konce výhonů zčernalé, uschlé, pupeny nahuštěné. Koupil jsem alespoň novou hrušeň, - jen proto, abych na ní doma při podrobné prohlídce opět objevil začínající boulovitost na kořenech. :(
Otevřeně přiznám, že mám strach v současné situaci cokoliv nového kupovat.

Mám stejnou zkušenost s tou hrušní. Koupil jsem Williamsovu, od velkého prodejce, s modrou cedulkou se všemožnými zdravotními a registračními údaji, vysadil na louce, kde nikdy stromy nebyly, a dnes jsem po půl roce vykopal chcípáčka s boulemi na kořenech. Zasadil jsem do stejné jámy novou hrušeň, na semenáči, tak se bojím, že ji za rok opět vykopu. Netuším, jakým způsobem je možné si pořídit zdravou sadbu, když už i známí a ověření prodejci prodávají ze své školky infikovanou.

"Zasadil jsem do stejné jámy novou hrušeň" - ten sa asi tiez coskoro nakazi sporami, ktore tam ostali z choreho predchodcu. To by som nerobil.

BTW, je to bakterie, žádné spóry.

Někde jsem tu četl, že se v půdě šíří rychlostí 1cm/den.

Takže jak se k tomu postavit? Zrušit sad a nic nepěstovat, protože se rozleze všude? Asi ne, že... takže buď to ustojí, nebo ne, nic jiného se dělat nedá. A nakupovat sadbu kde, když ani u renomovaných prodejců není v pořádku?

Ja by som na rovnake miesto rovnaky (jadrovinu) druh nedaval. Ked, tak dalej a/lebo kostkovinu. Mal som to na ceresni od Schreibera (uz mi to predali s bobulou na koreni!). Za par dni som si na nete nasiel co to je a vykopal ju. Dal som tam jablon na A2, 7 rokov bez problemov.