Jak na žáby ve skalce

Připojuji se tímto k těm lidem a spolutrpícím, kteří žáby rádi na zahradě nevidí.Ač jsou užitečné.Mám panickou hrůzu, když najdu nějakou ve skalce, na terase či jinde v zahradě, na cestě, na chodníku či v garáži.Nevím, jak tuto fobii potlačit, trpí se mnou celá rodina.Někdo se bojí pavouků, hadů,myší... já žab! A to že vyhrabávají díry je pravda, můžu to potvrdit, i kachličky podhrabou, kůtu vyhrabou.Taktéž bych se jich ráda zbavila, přestože to někteří z vás nechápou.Pejska je mi líto, taky máme dvouletou fenku, Postavili jsme s manželem kolem domu suché zídky, i skalku.Je to od jihu a západu, slunce tam pálí a ropuchám to nevadí. Jen mi neraďte, že se mám přestěhovat, už jsme se od řeky stěhovali na kopec a nepomohlo to. Ocením každou dobrou radu.

Dobrý večer. Taky jsem  nemusel moc  žáby.  Zlom nastal když se moje tehdy tříletá dcera zatoulala k potůčku. Po chvilce hledání jsme ji našli. Na dotaz co dělá odpověděla, že učí žáby plavat. No dobře. Za půl hodiny jsem se šel podívat co dělá. Na potůčku byla hrázka a v ní bylo snad 30 žab. Moje dítko chytalo žáby na louce a v kyblíčku je nosilo do rybníčku. Když mě uviděla radostně mi podala hnědého skokana a řekla, že je to Felda /Ferda/. Abych nebyl srab zatnul jsem zuby a Ferdu vzal do rukou. Potom jsem ho pustil do potůčku. Od té doby mám pokoj. Vím že žáby jsou čistotné a studené. Fóbie je pryč. Vadí mi akorát ropuchy. Možná, že je to cesta pro vás.  Zdeněk

Mě to fascinuje. Nejprve vyřešíme, jak se zbavit žab, pak budeme řešit, jak se zbavit slimáků a obtížného hmyzu, kterým se žáby živí, pak se zbavíme včel, protože občas někoho bodnou, pak budeme muset vyřešit, čím se budem živit, když jsme se zbavili opylovačů a pak se budem zbavovat sebe navzájem, protože těch námi synteticky vyrobených potravin bude málo... 

I když tu nebyly žáby, byli tu slimáci, včeli atd... ti nikomu nevadí, není jich moc... ale stovky žab, to už je trošku přespříliš, nemyslíte? A až vám budou lozit všude v baráku, sousedi si na vás stěžovat, jakože budou, kvákat vám to do oken, to by se vám asi taky moc nelíbilo... není to tu člověka, který by poradil, takže dnes vytáhnu kbelík, nasadím rukavice a i přes můj odpor a strach, jich prostě co nejvíc vysbírám a poputují někam jinam... kdybyste měl zájem, dovezu vám je...

Tak ono,,kdo chce psa být, hůl si vždycky najde" platí trochu i v tomhle případě... Není totiž pravda, že nikomu nevadí slimáci, nikomu nevadí včely - viz. další fóra. Nevím co myslíte tím stovky žab, jako dospělých žab nebo těch pidižabiček, co už vyrostly z pulců a teďka odhopkají do lesa? Já mám spíš opačný problém - vzhledem k tomu, že mám kočky a užovky, tak jsem odhopkat neviděla ani jednu a jen doufám, že opravdu některé bez újmy odhopkaly

To, že přes pro mě tedy nepochopitelný odpor, žáby seberete a odnesete k lesu, Vás jenom ctí a proti tomuhle řešení není co namítnout. Jenom malá rada. zkuste si tu fobii k žabám v sobě nepěstovat a podívat se na ně s klidem a rozumem. Zamyslet se nad taky nad jejich žitím a nemyslet jen na sebe. Trochu filozofuju, ale mluvím z vlastní zkušenosti - měla jsem stejnou fobii na pavouky. Nemusím je mít zrovna za krkem, to rozhodně ne  ale ale už nad ním přemýšlím jako nad jedinečným živým tvorem a nezabila bych ho 

Neřekla jsem, že nikomu nevadí slimáci, včely... napsala jsem, že jsme je vždy měli na zahradě v únosném množství, takže netřeba jich ničit. Stovky žab, tím myslím, že už ty malé, roztomilé žabičky, které jsem ještě ochotna chytit bez rukavic, vyrostly ve větší žáby... zatím je to ještě únosné, v rukavicích je chytnu, ale co pak? Mám obavu, že to ani pochytat nejde... Slovo stovky, to už snad ani neplatí... jsou prostě všude, udělám krok a hafo jich odskáče od nohy... a to nepočítám, kolik jich je kolem bazénu. A to mám v plánu zítra sekat trávník, ač teda žáby nemusím, nechci to vidět...

A ten můj odpor k žábám? Ono se to lehce řekne, vím, že je to tvor jako každý jiný, ale těžko se to překonává... o pavoucích a vlastně veškerém hmyzu ani nemluvím.

Odpor k některým zvířatům je pro naše kulturní prostředí typický. Pokud je to běžné, tj. že se někdo nemusí zvířat dotýkat, ala jinak mu nechuť k pavoukům, žábám, slizkým věcem, nebo čemukoli jinému nevadí a neomezuje v normálním životě, není co řešit.

Pokud se odpor prohloubí a promění se ve fobii - tj. vznikne nepřekonatelná porucha, která začíná člověka invalidizovat, jde o jinou situaci a laik si s ní sám neporadí. Tedy pacient nedokáže  na zahradu ani vyjít, při náhodném dotyku se zvířetem, nebo předmětem se mu zvedá žaludek, nebo dokonce zvrací, nebo se svět pacienta scvrkne na to, že postižený není schopen o ničem jiném přemýšlet, a mluvit, a neustále se snaží tuto věc řešit se svým okolím, je nejvyšší čas navštívit odborníka - psychiatra. Fobie totiž nejsou fixované pevně na jeden předmět obav, ale během života pacienta se stěhují, duplikují a posilují a postiženého dále omezují a invalidizují. Fobie  v pravém, medicínském  slova smyslu může pacient  tím, že se v chování k "předmětu odporu" zacyklí a systematicky se snaží jej řešit, nechtě posilovat do absurdní podoby, která postiženého omezuje a obtěžuje.  Jako terapie se používá  psychoterapie  a desenzibilizace. Tj. někdo trpí  například arachnofobií, nejprve mu vadí, když po něm pavouk náhodou přeběhne, později vadí pacientovi pohled na pavouka, později i jen představa, že je pavouk v bytě. A tak nemocný člověk změní celou konfiguraci bytu, vyhází starý nábytek, nový pořídí na štíhlých  nohách a odstrká jej od zdí, aby viděl, zda zde není žádný pavou, odstraní koberce, všude aplikuje insekticidy a přesto má obavu z  pavouků. Pychiatr s ním nejprve jen povídá o tom, jak problém cítí , posléze pacienta vede , aby mu nevadily stylizované podoby pavouka, pak realistické fotografie, ve finále mu věnuje například chcíplého pavouka ve sklenici, aby si jej pacient dal třeba na pracovní stůl a měl jej neustále na očích.

Proč to píši, pokud má člověk skutečně fobické obavy (což nejspíš NEBUDE  Váš případ), snaha o ortodoxní eliminaci předmětu obav poruchu jen a pouze posiluje. Člověk si tedy může svůj stav zhoršovat a zhoršovat. Takový stav má cenu řešit s pomocí dobrého psychiatra, protože skutečné fobie nejvíc obtěžují a ubližují postiženého chudáka , a sekundárně i jeho nejbližší.

K žábám - Pokud nemáte nepřekonatelný odpor k tomu, vzít žábu do ruky v rukavici, posbíral bych je do kýble a odvezl k blízkému rybníku, nebo potoku. Nebojte se pochytat jdou, tisíce jich nebudou. To má jen člověk pocit, když během několika minut "potká" několik desítek žab.

To filosofujete trochu špatně. Když někdo fóbii má, určitě ji v sobě nepěstuje, není to totiž nijak příjemný pocit. Nenuťte jiného milovat to, co on nenávidí. Paní nemá ráda žáby, to je fakt. Dejme radu, jak se bez nějakého stresování žab zbaví. Pokud to nevíme, mlčme. Vaše obavy z toho, že neodhopkovala žádná žabička lehce pro příště eliminujete likvidací koček a užovek, potažmo čápů.

Nevím odkud jste, ale zkuste kouknout na internet, nějaké stdružení Brontosautů či jiných zelených se žábami docela vážně zbývá, přenáší je dokonce přes silnice a dálnice na místa jejich radovánek a po vylíhnutí zase zpět, jestli by Vám nevadili, vyřeší Váš odpor ke sbírání, posbírají sami a odnesou tam, kde žáby nebudou nikomu vadit a budou v bezpečí. jinak Vás docela chápu, čeho je moc, toho je příliš. Elena

K tomu otrávenému psovi - je zajímavé, že jste naštvaná na žábu, která Vám "otrávila" psa. Ono to ty žáby tak mají zařízené, víte? Jsou jedovaté proto, aby je nežrala jiná zvířata. Stejně tomu prostě nevěřím. Naše kočka si žab, které se nám v noci prohánějí po dvoře, vůbec nevšímá. Nanejvýš k žábě přičichne a jde si po svých. Ví totiž, že jsou nepoživatelné a taky s nimi není žádná sranda, narozdíl od myší. Věřte, že naši domácí mazlíčci nejsou hloupí. Ví velice dobře, na co si dávat pozor. Pokud se Váš pes opravdu otrávil žábou, prostě jste toto nebezpečí podcenili. A navíc to stejně ta žába zaplatila svým životem, zdá se.Ale rozhodně to, že jste přišli o psa, její vina není.