Suchu odolnější zelenina

Rád bych si se zdejšími pěstiteli vyměnil zkušenosti ohledně suchu odolnější zeleniny. Jaké drudy a odrůdy vám v tomto prokletém počasí na záhonku prosperují, aniž byste je museli denně dotovat spoustou vody? Zvlášť vítané jsou zkušenosti pěstitelů ze suchem postižených oblastí, kde takřka neprší (tak jako u mě).

Mé zkušenosti:

- Vítězem se stávají rajčata. Zalévám i v těch horkách jednou týdně a rajčata stále pěkně plodí. Plody jsou jen o něco menší než v deštivějších letech. Dokonce bych řekl že jsou i aromatičtější.

- topinambury - jistě si říkáte k čemu jsou dobré, ale velkoplodé kultivary mají použití např. čerstvé od salátů a dají se z nich i v zimě vyrábět kvašáky. Navíc se nemusíte trápit s uskladněním. Prostě v zimě vyjdete na záhonek a pokud není půda zmrzlá tak si nějaké vykopete.

- čekanka - sice hořká, ale jediný salát, který mi přežil

- šrucha - kyselkavá salátovka

- pažítka

- některé druhy dýní pokud jsou v polostínu - nejvíce mi prosperuje dýně špagetová a cuketám podobné bujné keře, o trochu méně dýně špagetová a nejméně hokkaido a podobná novozélandská.

- ačokča - ikdyž se musí neustále trhat malé lusky, jinak v tomto počasí rychle dřevnatí vnitřek a tvoří se tvrdá semena.

- cibule

- chřest

Pozn. nejedná se sice zrovna o nějaké extra výnosné či lahodné druhy zeleniny (kromě rajčat), ale někteří z nás prostě nemáme jinou možnost. Okurky, zelí, košťáloviny aj. přestávám pěstovat. Prostě to nejde. Venkovní papriky sice žijí, ale spíše skomírají. Mrkev vůbec nevzešla (udělal jsem ale chybu a vysel ji později). Hrášek se už nedá pěsovat ani na jaře. Vodnice a tuřín jen přežívají a nerostou. Zato amarantu se daří výtečně - škoda že se nedá nějak rozumě zpracovat - loni jsem se páral s ručním vymlácením a prosetím zrn, ale za několika hodinovou práci byla odměnou jen miska zrna.

S rajčaty plně souhlasím. Od suchého extrému v roce 2015, kdy jsem si ověřil že zálivka jednou týdně bohatě stačí, rajčata zalévám jen tak dva tři týdny po výsadbě, a pak vůbec. Navíc to srovnávám se sousedem, který má sazenice ode mě, a zalévá jako blázen pitnou vodou z vodovodu. Na první pohled rozdíl poznat nejde, ale po detailním prozkoumání např. zjistíte, že já mám na jednom vijanu 11 Bejbin, zatímco on 6-7.

Šokovalo mě ale klasické Hokkaido. Všem dýním na záhonu dodávám před výsadbou hnůj, kompost a pravidelně zalévám. Dýně jsou OK, ale Hokkaida mi vždy narostla jen maličká. Letos se ale zadařilo při předpěstování a přebytečné sazenice odr. Solor jsem vysadil za plot. Bez péče, bez zálivky, bez hnojení mají lepší výsledky než ty opečovávané...

Zajímavý příspěvek, letos a pravděpodobně i v příštích letech aktuální. Budme muset hledat zeleninu a další a to i odrůdy, kterým bude stačit minimální zálivka.

Nejde jen o hledání zeleniny do suchých let, ale také o poznání, co která rostlina opravdu potřebuje a o rozumné hospodaření s vodou, proti tak oblíbenému všeobecnému všezalévání, které přitom nemusí všemu vyhovovat.

Doplnil bych ještě mou zkušenost s melouny. Cukrové melouny u mě pravidelně vyrůstají z kompostéru, a narůstají do skvělých velikostí (anonymní melouny z marketu). Kompostér prolévám jen jednou týdně (mám v něm kal.žížaly).

Vodní melouny se snažím všemožně pěstovat každoročně. Nikdy mi nenaroste nic většího než půlkilový chudáček. Ani venku, ani ve skleníku. Kompost nekompost. Ale - zalévám jej denně jako divý v naivní myšlence že vodní meloun potřebuje vodu. Příští rok se zálivkou zkusím víc šetřit.

Jak je to v te pohadce bez soli to nejde a neni to k jidlu u zahradkaru bez vody to nejde a neporoste to

Tak mě napadá - v některých oblastech zakázali zalévat zahrady. Velice by mě zajímalo, kolik zahrádkářů toto dodržuje :-) 

Každopádně je asi třeba změnit způsob myšlení. Studny jsou skoro vyschlé, ale přesto vidím některé zahrádkáře večer pouštět na několik hodin rozstřikovače... nebo kousek vedle borce denně kropícího trávník...

My vyschlou studnu nemáme. A není to pitná voda.

To máme nechat uschnout rostliny a stromy, protože Praha potřebuje kropit ulice?

S pěstováním se zaléváním vidím tyto problémy: Vodovodní voda a studniční zvlášť obsahuje mnoho minerálů - možná prospěšných pro člověka, ale.. Pominu extrémní případ až zasolování půdy - v Evropě nejbliz na jižním Slovensku či Maďarsku, ale voda obsahující třeba větší množství sodíku - u nás normální vodovodní - zůstává v půdě dokud se například dostatečně nevyplavi v zimě a narušuje strukturu půdy - váže se na jílovité koloidy. Půda je ještě víc slehla a jako by utužená. Zkuste to, je po vyschnutí stvrdla, mnohem víc než nezalivana vůbec. Tím pak eště víc vysychá.__ Určitým řešením by bylo napojit suché oblasti našich zemí (Morava Čechy Slezsko Slovensko..) na rozvod užitkové vody z našich řek - zejména těch větších, poblíž kterých se beztak nalézají tyto suší oblasti. __ Nedávno sem viděl dokument o Pařížském vodovodu, který obsahuje dva řady pitná voda a užitková z řeky. Když si to mohou dovolit jen pro město? __ Navíc zalivani pitnou vodou mě v těchto dobách nedostatku a budoucího připadá jako zhova**lost. Krásně chladiva a čistá. __ Takové zamyšlení když v současné době pomale stávající např. zahrádkářské vodovody dosluhuji. __ a věřte mi pokud se nenacházíte v oblasti jako je jižní Morava tak sucho eště neznáte - ale všechno se posouvá. __ K.z B.

To bych si tedy nepřál vidět, jak vypadá sucho na jižní Moravě. U nás na středí moravě (Haná, Olomoucko) se krajina pomalu také mění na polopoušť. Kolem našeho města jsou pole s kukuřicí úplně uschlá.

To máme nechat uschnout rostliny a stromy, protože Praha potřebuje kropit ulice?

Já jsem mluvil o bezohlednosti některých lidí v určité suché lokalitě (tedy vás se to nětýká, resp. dosud se vás to netýká...) Aby sklidili krásnou a na vodu náročnou zeleninu jako kdysi, případně zalily stromky pod nímž mají jen vysychavý černý úhor, tak čerpají vodu z podzemí, které je už třeba v dané oblasti i tak málo. Pokud mají hlubší studnu než sousedi, tak je vlastně nic nepřinutí šetřit a je jim jedno, že jiným již vyschly studny. Budeme dělat závody, kdo víc prohloubí svoji studnu? 

Já poté, co mi došly podzemní rezervoáry vody, jsem byl také nucen zalít rostliny vodou z řádu, ale jen takové množství, abych udržel mladé stromky a některou zeleninu co se dá zachránit při životě do přištích dešťů. Ale díky mulčům či zvyšováním organické hmoty v půdě mi vláha v zemi vydrží déle. Starší stromy na bujnějších podnožích přežily letošní sucho i bez zalévání. A zeleninu již budu pěstovat jen takovou, která se spokojí s menším množstvím vody. Žrouti vody jako košťáloviny či zelí jsou už pro mě pasé. V kuchyni ve dřezu mám kyblík a všechnu vodu kterou spotřebujeme na umytí či opláchnutí recykluji a liji k nejnáchylnějším rostlinám. A myslím, že dříve či později bude muset touto změnou projít více zahrádkárů...