SfK, nevím kam na takové rady chodíte, když se sesazoval krumpáč s násadou, tak se nikdy neohříval. Kovářsky se krumpáč upravoval jen po opotřebení. Ovor pro násadu má být ve tvaru kuželových ploch, bez deformací, ke kterým dochází ve výrobě, tím, že po konečné operaci kalibrování, kterým se dá krumpáči a jeho otvoru-oku pro násadu konečný správný tvar, tím, že se neodkládá na rošt k vychladnutí, ale hází se do bedny, ještě v plastickém stavu. V minulosti byla největší potřeba krumpáčů na železnici. které neměly příčný břit, ale tupé T-éčko a sloužily k podbíjení pražců, vážily 14kg. Že nám dnes jaksi ty dva díly nelícují, můžeme poděkovat zrušení všech ČSN v roce 1996 a tím pádem se dějí „věci“, že nic nepasuje, každý výrobce čehokoliv si hraje na svém písečku. I na té dědině, když měl dědinský kovář zakázečku na krumpáč, nebo nějaký jiný nástroj, který potřeboval násadu, tak se domluvil s místním kolářem na konečném tvaru a velikosti násady, které pak měl ve své kovárně, vždy v několika kusech k dispozici. Násady byly vyrobeny ze suchého vyzrálého, zdravého a uleželého dřeva, které již neměnily velikost a tvar. Dnes ovšem vládne jiný způsob, kterému se říká „včera strom, dnes hotový výrobek“, bez ohledu na to, zda je to ze stojáka, nebo z několik let starého polomu, který je již napůl shnilý.
