Je stěžejní mít ostré nářadí a potřeba ostření je pro každého jiná. Na běžné nože v kuchyni stačí dva karborundy, stačí jeden dvojitý. S úhlem břitu si hlavu nedělám a proto nepoužívám žádný brousící přípravek, doma to neocení nikdo, hlavně že to řeže a brousit takové nože na kšeft nelze. Zájemců by bylo, ale za hubičku se ani toto dělat nedá. Sekáček mám ještě zrzku, tak je nutné o něj pečovat jen stran koroze, používám jej jen jednou v roce na porcování kapra. Nesekám s ním, ale používám jako nůž. Kapesního Wengra jen leštím na arkansasu a když se používá jen jako nůž, tak vydrží neskutečně mnoho a zásadně ho nepůjčuji, ani nejbližším příbuzným, taky se ho jiný brousek ještě nedotkl. Nože do mlýnku na maso a desku, přebrušuji na novém srovnaném jemném karborundu, taky si se zrnitostí hlavu nelámu, hlavní je, že při mé potřebě mletého masa plně vyhovuje. Vrtáky si raději koupím nové cobalťáky. Vercajk na zahradu v podstatě ostřím naklepáním (komerční rýče a motyky) ploskou kladiva na ploché babce, kdyby se s tím šlo na brus, tak životnost tohoto komerčního náčiní je jen část jedné sezony. Ufušované motyky neni třeba ostřit vůbec, protože jsou ufušovány z podstatně jiného matroše, než komerční motyky. Kosu si naklepu sám a dělám to i pro kámoše, obtahuji pískovcem a karborundem. S broušením žabky a zahr. nůžek je trochu problém, je nutné si upravit brousky.Takže moje nároky na brusky jsou nulové a na brousky minimální! Samozřejmě je veledůležité zahradní vercajk na zimu uložit očištěný v suchu a zajištěný proti korozi, protože rezavým rozviklaným vercajkem se nedá slušně pracovat.