Shrnul bych to asi takto.V únoru začínám révim.Ke konci zimy pak řežu když sníh začíná mizet, a pokud mi to počasí dovolí nejdříve vysokokmeny.Vysokokmeny si asi nejlépe poradí s případnou námrazou řezných ran,a jejích revitalizací-mají více mízy.Je to nejnáročnější fáze, protože vyžaduje několikadenní soustředěné lození po vysokých žebřících s maximálním zapojením všelijakých akrobatických , mimických prvků,a postojů na jedné noze v několikametrové výšce.Pak přijde vhod několik dnů volna... když prší.Začínám třešňí, pak hrušně(které mě honí nejvíce, protože slunce brzo probouzí poupata),a jabloně.Nasledují nízkokmeny, zákrsky,vřetena, s tím, že práci mohu přerušit, a dělat něco jiného-například sazení stromků, které vyžadují čim jak nejkratší dobu v zakládce(nemyslím kompostovač, ani nejbližší základní školu).Když už mám více času, v polovině dubna, tak nastupuju na peckoviny, a vůbec mi nevadí, že mají většinou v tuto dobu malé lístečky, a i květní pupeny se probouzejí.Všechny řezné rány se snažím ošetřit v mezičase, taky roubovací práce-to jest mezi péči o zákrsky.Předloni to bylo okolo dvěstě-dvěstěpadesát roubů víceméně úspěšně naroubovaných.
Letní řez,zastřihávání konců letorostů,nebo odstranění nepotřebných,nebo velmi bujných letorostů provádím podle potřeby už na jaře,až do konce července.Později už né,aby bylinné nové letorosty stačily dobře vyzrát,zdřevěnět.
