Staré odrůdy jabloní - Slovácko

Staré odrůdy se dřív sázely proto, že jiné nebyly a taky ty staré byly vlastně nové.
  Jezdil jsme kdysi taky v jiných autech a každé bylo jiné. Tvar karoserie, sedadel, zvuk motoru. Byla to, panečku, nádhera se svézt.. To potěšení, že motor naskočí napoprvé,  radost, jak se mi podařilo nastavit předstih, že jsem uplácal spojler z laminátu a vytmelil rezavý blatník! Všechno je pryč. Dnes jsou všechna auta stejná, dokud není vidět na masku, ani nejde poznat značku.  Třebaže kvalita je o třídu výš, je to nuda.
   A stejné je to s mnohými starými odrůdami jablek. Všichni na ně vzpomínají, ale objektivně porovnávat se s novými dají těžko

Mí prarodiče mívali v zahradě staré stromy starých odrůd podivných zřejmě místních názvů jako hrkávky, jadrničky, kožuchy... Tato jablka nikdy nikdo nejedl, protože ve srovnání s jinými, možná dnes už taky starými odrůdami jako jonatan, matčino,  byly tyto staré odrůdy málo chutné, aspoň já jako ditě jsem po jablkách těch starých odrůd nikdy nešáhnul. Ty staré odrůdy se používali jen do bečky, to se ale naopak říkalo, že na to jsou lepší než tehdy nové odrůdy.

Ono je to složitější. Možná si budu protiřečit, ale tak velké rozdíly v chutích mezi těmi (opravdu) starými odrůdami a těmi novými zas nebudou.  Kdybychom nechali růst nové moderní lahodné odrůdy na vysokokmenech 50 či více let na jednom místě bez pravidelného řezu a výživy, možná bychom se taky divili. Většina těch krátkověkých odrůd rychlého vývoje by se ani toho věku nedožila, stromy by zababčily a odumíraly. Jiné by plodily, možná střídavě, v přehoustlých korunách na vyčerpané půdě drobné nakyslé plody, dobré tak na mošt a kvas.
   Kdysi dávno jsem u kamaráda chutnal ze starého stromu Blenheimskou renetu. Jak pravil - chutnalo to jako řepa s moukou. Triploidy jsou často odolné proti zmenšování plodů a tak se nedostatky ve výživě často projeví právě v chuti. Přitom stará literatura u Blenheimky psala o velmi dobré chuti. A skutečně, mladý dobře živený strom plodil jablka skutečně dobrá. Je zajímavé,. že všech odrůd se to netýká. Např Matčino mi přijde tím lepší, čím ze staršího stromu pochází. Ale to je spíš výjimka. A teď se v tom vyznejme...

HRKÁVKY byly naopak velmi chutné, měli jsme je na zahradě a byly to jedny z nejoblíbenějších spolu s citrónkama, měty temně červenou slupku, až černou a tato barva přecházela do sněhově bílé dužiny. Hrkávky se jim říkalo proto, že podle toho když jadérka hrkaly tak byly krásně tvarované jablka zralé. Ty lituji nejvíc, že sme o ni ne svoji vinou přišli.

CITRÓNKY měli velikost, barvu, tvar i chuť podobající se citrńu, měli jsme ho donedávna, až než jej skolila vichřice.

KOŽUCHY ještě máme, na zimu k uskladnění vynikající. Mají nahnědlou kožovitou slupku.

PANENSKÉ malé červené jablíčka, máme pořád.

ŠTRŮDLAKY velké (10 až 15 cm průměr) šťavnaté k rychlé spotřebě do jablečného závinu ideální, měli žlutočervenou barvu.

Mohu říc, i že jsou všechny velmi chutné s plnou chutí a šťavnaté na rozdíl od dováženého vodového drahého nic. Máme pořád straré jabloně, které vysazoval děda v 50 letech minulého století a pořád se je snažíme udržovat.

Tedy, nevím, zda si tak trošku neděláte legraci..., ale pokud jde o ty kožuchy a jadrničky, tak právě ty si manžel vyžádal k nasazení. Tedy mluvím o kožené renetě a jaderničce, ty jsou u nich označovány výše uvedenými názvy, možná ty vaše budou ještě něco jiného.

Tak třeba Jadernička mi nikdy nechutnala a nechutná mi doposud.Koženou renetu jsem si předloni koupil někde po cestě aspoň abych si připomněl její chuť. No... je fakt dobrá na štrůdl.P

Koupil, myslím tím ovoce.P

No, a proto se říká sto lidí, sto chutí.

Vrátím se k přirovnání - mám staré i nové auto, staré je nevzhledné, ale prožil jsem s ním kus života, opravím si ho sám, nové je krásné, ale musím s ním do opravny a je to drahé. Není krása starých odrůd v tom, že s námi byly kus života, nejsou sice tak pěkná, ale nepotřebují tolik péče? 

Jistě to tak je.
Dnes ovšem většinou zužujeme pojem staré odrůdy na ty staré a dlouhověké, které ještě dnes rostou ve starých zahradách a u silnic. Matčino, Panenské Boskoopské, kožeňáky, jaderničky,  Krasokvět, Strýmka... Bohužel mnoho starých odrůd upadlo v zapomnění, protože jejich stromy nepřežívají, a tak je většina již nezná. Jednalo se o odrůdy krátkého vývoje - Ananasová reneta, Bernské růžové, Sudetská reneta a jiné.. I ty patřily k našemu dětství, ke své smůle však vykazovaly vlastnosti, které dnes u nových odrůd tolik oceňujeme: brzkou a vysokou plodnost, slabý růst.