Ono je to složitější. Možná si budu protiřečit, ale tak velké rozdíly v chutích mezi těmi (opravdu) starými odrůdami a těmi novými zas nebudou.  Kdybychom nechali růst nové moderní lahodné odrůdy na vysokokmenech 50 či více let na jednom místě bez pravidelného řezu a výživy, možná bychom se taky divili. Většina těch krátkověkých odrůd rychlého vývoje by se ani toho věku nedožila, stromy by zababčily a odumíraly. Jiné by plodily, možná střídavě, v přehoustlých korunách na vyčerpané půdě drobné nakyslé plody, dobré tak na mošt a kvas.
   Kdysi dávno jsem u kamaráda chutnal ze starého stromu Blenheimskou renetu. Jak pravil - chutnalo to jako řepa s moukou. Triploidy jsou často odolné proti zmenšování plodů a tak se nedostatky ve výživě často projeví právě v chuti. Přitom stará literatura u Blenheimky psala o velmi dobré chuti. A skutečně, mladý dobře živený strom plodil jablka skutečně dobrá. Je zajímavé,. že všech odrůd se to netýká. Např Matčino mi přijde tím lepší, čím ze staršího stromu pochází. Ale to je spíš výjimka. A teď se v tom vyznejme...