Lis na ovoce

Sice nelisuji moč často (pár krát za rok), ale používám silonový pytel, myslím, že původně na obili. Mám ho již řadu let, vždy tak 3x přeperu v lavoru, pak obrátím naruby a znovu přeperu ve vlažné vodě.

Děkuji za tip na tesilen. Už jsem použila a jásám! Lisovaná šťáva prakticky bez kalu! Děkuji, děkuji.

Poděkování vyřídím v naší moštárně.

Pěkné odpovědi,ale problém je taky v něčem jiném- a to totiž v tom,jakým drtičem je ovoce podrceno.Na jablka je nejlepší klasický ,,ježek" - válec s ostny,který ovoce drtí na několikamilimetrové kousky a ty pak nemají takovou tendenci vystřelit mezi dřevěnými lištami lisu.V tom případě můžete lisovat někdy i bez látky.
Ale pokud si ovoce rozdrtríte nějakým ,,super" drtičem na kaši,tak máte smůlu a můžete dělat  co chcete,stejně je to na nic.
 A další důležitou věcí je zabránit styku lisované šťávy s železem-kvůli oxidaci.Stačí,aby jste měli kovovou část lisu nenatřenu (používejte ,,eko" barvou)  a šťáva vám ztmavne.....

omlouvám se za chybu-nemělo být aby jste,ale abyste.Ale to už je off topic  :-))

Udělal jsem hodně hektolitrů moštu, drcení ovoce nebyl problém, ale to lisování mi dalo vždy zabrat. Klasicky koš, do plachetky tedy originální která nikdy nepraskla jsem nalil drť a odspodu tlačil hydraulickým heverem. Velice náročné. Jednoho dne jsem ale zakoupil ždímačku na prádlo a to byla senzace. Do Frimety jsem dal plachetku, nalil drť a pustil. To byla pohoda. Mezi tím jsem stihnul nadrtit další ovoce a ve ždímačce už bylo vysušíno. Už bych to jinak nedělal, lis na ovoce řadím do zařízení našich prapředků a nechápu, proč si ho ještě někdo může koupit. Snat jen z neznalosti pracnosti lisování. I učinost odstřeďováním byla mnohem větší. Všem doporučuji vyzkoušení v dobré ždímačce.  Pokut Vás někoho ještě něco zajímá, klidně se tu zeptejte.     VašekB

Ta ždímačka je geniální co se týká poměru cena/výkon, to je pravda. Jen si zkuste všimnout, že nejdražší odšťavňovače vždycky pracují na principu tlačení. Odstřeďování je sice technicky nejsnazší, poměrně účinné a potřebuje méně energie, ale dochází při něm k rozbití molekul a tím k určitému znehodnocení šťávy. Na chuti to poznat není, jsou však lidé, kterým tato skutečnost může vadit...
Petr

Rozbití molekul šťávy odstředěním? To jste někde četl? Co by na to řekly bílkoviny odstředěného mléka?
   Odstředění je dle mého v podstatě akcelerované přecezení vlastní vahou šťávy, neboť odstředivkou se vyrobí přetížení několika G. Neumím si představit jak a které molekuly by se tímto rozbily. Rozbitím molekul by tak musely vzniknout nové molekuly jiného složení.

Já doma nerezovou ždímačku mám. Vypadá zvenku dobře, ale zevnitř, kde by tekla ta šťáva je to obyčejný černý plech a utěsněný jakýmsi pochybným tmelem. Získávat mošt ždímačkou bych dělal jen takovou, která má i ten vnitřek nerezový. A navíc není nerez jeko nerez. Ten ždímačkový může být citlivý k kyselinám v moštu a mohou se z něho do moštu vyluhovat kovy, nejspíš asi stopy niklu. Ten by potom výrazně ovlivnil chuť moštu a jeho zkvasitelnost na pálení.

Při odstřeďování jistě může docházet k rozbíjení větších organických molekul. Co myslíte, že se děje, když třeba krájíte jablko? Že, nůž vždycky vklouzne do mezery mezi makromolekulami, které jsou ještě vzájemně propletené? Ne, prostě ty makromolekuly přetrháte, a k něčemu podobnému dojde i při strouhání jablek a jistě se nějaká ta makromolekula přetrhne i při odstřeďování.