Vápenec a dolomitický vápenec má v půdě především funkci pufru. Tedy látky, která brání prudkým výkyvům pH a tím změnám v dostupnosti živin. Převáýná většina rozkladných procesů uvolňuje prodýcháváním CO2 v reakci s půdní vlhkostí jako kyselinu uhličitou s pH 5,6, ale díky pufrům se pH mění pomalu (a je to žádoucí). V komplexu půdy je těch pufrů mnoho, například dřevěné uhlí nedává ze své podstaty rostlinám žádné živiny (NPK a další), ale protože je na sobě zadržuje sorbcí z okolí a ponechává je ve formě dostupné rostlinám, tak půdní úrodnost zlepšuje.
A opět sděluji, že u toho hnoje není důležité, jaké množství Ca je přítomno reakci, jako to, že mění pH a tím průběh organických přeměn. Nelze to brát jako reakci z anorganické chemie, ale prostě mnohem komplexněji (biochemie, organická chemie,...). V některých dějích je pak některý z prvků nikoliv na straně prvočinitelů reakce či straně produktů reakce, ale jako katalyzátor nebo blokátor.
K tomu plýtvání - pokud nám hnojivo uteče do koloběhu živin mimo zahradu, asi nebude problém tu ztrátu doplnit další aplikací ..., ale jde o to, že s minimálními finančními náklady můžeme to plýtvání omezit a také nám neporoste eutrofizace povrchových vod (viz řasy a sinice...).
SfK.
