Rakytník zpracovávám. Podle odrůdy je hodně kyselý až ne tolik kyselý. Nejedl jsem odrůdu Botanická (nebo tak nějak), ta má být sladší, navíc má ze sortimentu největší plůdky. Sklízím tak nadvakrát, natřikrát. Když dozrají broskve, otrhám něco rakytníku - tak 20% broskví - vytáhnu z něj na mlýnku šťávu s dření a dám to k broskvím. Doplní to kyselou složku. Trošku to dává aroma ananasu, ale nám to nevadí. Taky jich do toho džemu přihodím pár plodů celých. Děláme šťávu aronie + rakytník (2 x 2,54 kg, 5 deka kys. citronové, Na to sklízím celé větvičky s plody, nastřihám je na kousky, aby se dobře vešly do mražáku. Druhý den je vyndám, oklepu plody z větviček, vyberu kousky listů a větviček, které se též olámaly, properu - namačkám aronii i rakytník šťouchadlem na brambory, přilít dva litry vody, za dva dny stáhnout přes plátýnko, dosladit, zahřát na 80°C a šup s tím do lahví). Zbylou hmotu proženu mlýnkem na šťávu a udělám z toho zese něco jako džem. Znám člověka, který vylisované slupky suší a drtí - přidává to do základu ovocných čajů, dál to maceruje v lihu (na mazání bolavých údů), nebo to míchá s medem. Dobrý je čaj z listů (červen, červenec), je tmavý jako z or. čaje, voní po medu. Pil jsem sirup jen z rakytníku, je osvěžující a zajímavě voňavý, krásně oranžový, pil jsem i hodně kyselou přírodní šťávu. Jestli máte rádi kyselé, uspějete... Nemám své rakytníky, jen vím, kde rostou a sklízím z meze. Jeřabiny jsou podstatně ošklivější. I Moravský sladkplodý je pro někoho nahořklý, trpký, s přílišným množstvím tříslovin. Kdybych měl rakytníku dost, dám ho i jablkům do moštu.