Broskvoň Redhaven po výsadbě

...Hlubna) a nikoliv špičkový Sadařský balzám® od firmy FIMA Brno? Je to paradox, ale obě firmy (nejhorší × nejlepší tuzemská)...

Co Vás, Stando, vedlo k tak extrémnímu hodnocení těchto balzámů? Jejich složení mi přijde dost podobné. Článek výrobce vypadá fundovaně, ale je evidentně marketingový.

Ten z Hlubny má ve složení, jako jediný na světě Styrén, který proniká hluboko do živého i mrtvého pletiva a ucpe jej. Složení nezměnili i přes spoustu kritiky a soudních sporů o náhradu škody, jen přidali do návodu, že se nesmí používat na živé letorosty.

Zajímavé. Ale sám nevím, kdysi jsem nějaký šedý balzám z kelímku používal, ale kdo jej vyráběl, si nepamatuju.
    Co se týče vhodnosti zatírání ran, diskuze byla vždy nekonečná. Asi se lze shodnout, že zatírání není cost efektivní, tedy kdo si ovocem vydělává, ten nic nezatírá. Zahrádkáři většinou zatírají, už proto, že tím deklarují péči o své stromy. Jestli náter rány zabrání infekci nebo naopak znemožní dýchání dřeva, nechci komentovat.
    Vycházím z jisté analogie s medicínou. Každý živý organizmus je od přírody připraven, že může dojít k nějakému poranění, s nímž se bude muset vypořádat a zahojit. Je-li poranění malé, poradí si sám a obvykle líp něž při jakékoli asistenci. Např. odřené koleno, stržený nehet či vytržený zub se nejlíp zahojí, když se ponechá tak jak je a když se do něj nedávají desinfekce, masti, stehy, které hojivým procesům v konečném důsledku spíš brání. Naopak u otevřené zlomeniny stehenní kosti si samotná příroda neporadí. Samozřejmě i zde jsou posléze hojivé přírodní procesy nutné, ty nenahradí žádná traumatologická operace. Podobně to vidím u ovocných stromů. Zatírat drobné rány a zakrácené letorosty považuji za zbytečné a ranky při vylamování vlků a konkurenčních výhonů zazelena dokonce za škodlivé. Větší rány budou patrně ze zatření profitovat. I tak považuji za důležitější než nátěr, dodržovat správný způsob řezu. Tedy čistý řez na větevní kroužek, respektování Zahnových pravidel u slabších tažňů. Taky je třeba se vyvarovat se větších horizontálních řezů, ani sebelepší nátěr nezabrání proniknutí dešťové vody do pletiva.

Naopak u otevřené zlomeniny stehenní kosti si samotná příroda neporadí...dovoluji si oponovat. Sám jsem byl svědkem samovolného vyléčení otevřené zlomeniny stehenní kosti. Kdysi se nám dobelhal domů kocour, měl zlomenou zadní nohu ve stehně a z rány mu trčela kost. Chtěli jsme ho odvézt k veterináři, ale v okamžiku, kdy jsem ho chytal, ho to asi nějak moc zabolelo, takže mě poškrabal, pokousal a utekl a někam se schoval nejspíš někam mezi kupy dřeva. Kocoura jsme pak nějakou dobu neviděli, takže jsme si mysleli, že někde tiše zesnul. Po nějaké době se kocour objevil, sice kulhal ale kost mu už netrčela, tak jsme ho už nechali být. No a časem se mu to úplně zahojilo a běhal jako by nic.

U broskvoní je třeba velmi pečlivě zatírat řezné rány a později sledovat stav nátěru, hlavně u latexu, který nemá dlouhou trvanlivost. Nejvíce je nutné sledovat hojení ran na spodní části kmínku a to i u meruněk, kde někdy dochází s dalším růstem ke zvětšovaní a prohlubování špatně zhojených řezných ran z minulosti a postupně dochází k odumírání stále větší části stromku až následně k jeho úplnému zaschnutí.   

Nojo, copak kocour. U nás chlap omylem přesekl napůl kočku kosou - vypadly z ní střeva. Když ji chtěl zakopat, už ji nenašel. Vrátila se za půl roku s jizvou na břiše. Ale to jsou spíš rarity.

Skunečně nechápu jakou má souvislost sypání nepotřebných vylíhlých kohoutů do mlejnku (nakrmí se jimi pak zvířátka v zoo) se zatíráním ran po řezu ovocných stromů Ten oblouk je pro mně moc vysoký a dlouhý. K tématu mám tolik, že zamazávám vše u malých stromů, u velkých jen velké větve. Mám to vnitřně zdůvodněné tím, že malému stromku to umožní přežít, velký těch pár větviček oželí.

Právě proto, že některé rány ujdou mojí pozornosti, tak vidím, jak se špatně hojí. Skryté zůstávaji hlavně na části větví, kam není dobře vidět. Pak nezbude, než rány pracně čistit a odstraňovat nekrotické dřevo. Je třeba rány zatřít ihned po řezu a to stejně ještě sem tam nějakou zapomenete. 

pokud mluvíte o nekrotickém dřevě, pak se nejedná o letorost. Loňský letorost střižený v dubnu či květnu je i bez zamazání do podzima zavalený. Podobně se také nezatírá zaštipování polodřevitých výhonů v červnu a červenci.

Jak říkám, je třeba pečlivě zatírat řezné rány, aby nedocházelo k žádným pozdějším nekrózám a rakovinovému odumírání. Myslím, že nejlepší a nejtrvanlivější je buď štěpařský vosk, nebo balzámy, které vytváří po nanesení a zaschnutí podobnou voskovitou hmotu dlouhé trvanlivosti.