To už jste tu vícekrát četl, více odrůd na jednom stromu. Jabloně a hrušně asi nejvíc. A hlavně při přeroubovávání původní odrůdy. To je většinou (asi výhradně) za kůru. Taky se chystám na třešínku s druhou odrůdou na terminál. (Jabloní většinu, hrušku, švestku s více odrůdami mám, třešeň bude premiéra.) 
Že se nedaří roubování jablek a hrušek, to je divné. To nebude jen prostou nešikovností. Tam musí být nějaká „systémová“ (zásadní) chyba. To asi žádné nůžky nespraví. Například jsem viděl jabloňové proutky (asi dole seříznuté) jen prostě zastrkané za odchlíplou kůru uříznuté větve bez jakéhokoli vázání a ošetření. A něco rostlo.
Švestky a třešně nejsou tak ochotné. Tam si někdy (když cítím, že to není nejlepší) pomáhám mikroténovým pytlíkem. (Taky jsou k tomu i návody. Třeba prof. Hričovský.)
Pak je ještě očkování za kůru (slabší větve, tenká kůra). Jarní a letní. To se daří brigádníkům po zaškolení. (Forkertovo očkování jsem nikdy nezkusil, ani nevím proč.) Když se očko nechytne, zahojí se ranka „bleskem“.
Projeďte si zásady roubování, pochopte, najděte chybu, zatrénujte řez, vázání, a musí se to dařit. (Jak už napsal pan doktor Vysloužil. Ale když už jsem si dal tu práci s napsáním příspěvku, tak už ho taky přidám.) JG