co se starými švestkami?

Dobry den, mam jen malou poznamku...

Jestli natirat ci ne je opravdu nejasne, existuji studie pro i proti. Jeden z hlavnich argumentu proti je, ze ve vzduchu je vzdy pritomne velke mnozstvi zarodku hub, takze i kdyz ranu hned po rezu natreme, tak uz je pravdepodobne dostatecne infikovana na rozvoj houbove choroby a nater muze narusit prirozene hojeni rany. Z meho pohledu je dulezite to, ve kterem obdobi je rez provaden. V obdobi nejvyssi biologicke aktivity nema zdravy strom problemy ranu vyhojit. Neco jineho muze byt rez v nevhodnou dobu (zavisi na lokalite a na druhu dreviny) nebo rez stromu fyziologicky oslabeneho, v techto pripadech je dle meho nazoru zatreni rany vhodne. 

Ja sam nater nepouzivam, spise zameruji na spravnou dobu a kvalitu rezu.

Petr

Pane Alí, velice pěkně jste vyjádřil, čím vším můžou dělat-a dělají-stromy radost. Taky se s nimi neobjímám, ale přistihla jsem se, že nájednou pronáším: ty jsi ale krásný, jak pěkně jsi nasadil na květ, jak se krásně vyhojila rána, pěkně ti obrazily nové zdravé listy... Jsem tedy "tichý blázen"? Pokud ano, tak se nedá nic dělat. Pravděpodobně mám instinktivně pocit, že ten musím pochválit, tomu zase sdělím, že tu větev musím uříznout, ale zase bude vše v pořádku-snad vděčnost za stín, zeleň, plody, vůni květů, šumění listí... M.R.

Jsme na tom podobně. Když přijedeme na chatu, tak vždycky první proběhnu zahradu a manžel se vždycky směje, protože trpím samomluvou:

"Tak co, holky jak se máte? A kluci, ukažte co s vámi udělalo to pohnojení. No vidíte, jak hezky kvetete. A co ty, potvoro, ještě pořád žiješ? " (To poslední bylo na přesličku uprostřed terasy, kterou jsem v zoufalství po mnoha pokusech o vypletí začala stříkat roundupem. Zatím marně - díky hlubokým kořenům přežívá.)

Mám pocit, že takto, samozřejmě v dobrém je postiženo 99,9% lidí.Kdo si aspoň jedenkrát nepopovídal se svýma kytičkama na okně v paneláku? v sadu se stromy? v zel. zahradě třeba s rajčaty? Děláme to asi všichni.Já mám favorita trochu mimo ovocný sad (ten teprve na jaře manžel založil) V parku obrovský platan.Jednou za čas za ním zajdu popovídat si a postát v jeho stínu.Nádhera.

Já si taky povídám. Se vším - s kytičkami, se stromy i s ptáky - a vůbec si nepřipadám jako blázen. Myslím si, že je to normální citový projev k přírodě a že to tak má být.   Zdravím - Daniela.

Ahoj všechny, to jsem ráda, že jste také takto postiženy. Ano, je to pravda, vše co jste vy 3 uvedly. Až teď jsem si to uvědomila. Přijedu po 2-3 dnech, musím "JE" obejít, popovídat si s nima, s ptákama taky, a kdykoliv zalívámu, řežu, pleju, cokoliv, tak taky rozprávím. Že říkám Luckymu, že si "dáme kafe", "půjdeme česat jablka" a další, to už mi dlouho přijde samozřejmé, je to můj "kámoš". Tak mám těch různých "kámošů" asi víc jen jsem si to zatím opravdu neuvědomovala. Tak se mějte hrozně moc fajn. M.R.

Jo Micuko, ten platan je nádherný. Taky mám své oblíbené velikánské neovocné stromy. Od loňska i v tom Jeseníku, tam hlavně buky. Vlastně jsem se s nimi při odjezdu loučila a slibovala, že se vrátím. Už se na ně těším. M.R.