Vinič v 763 mn.m

Sám mám viničku jen v 240 m, ale dával jsem Krystal do vesnice na Drahanskou vrchovinu asi 25 km daleko, kde je kolem 550 m a také do Jeseníků za Brannou, tam bude ještě víc. Na Drahanech plodí Krystal každý rok, podobně i Rondo, Prim je tam zatím nejhorší, ale třeba loni také stihl bez problémů dozrát. Jezdím je každoročně na jaře stříhat, takže vím, jak se jim daří.

Dotaz byl primárně směrován na Petra Hlaváčka, ale díky za info i od vás. Mám jen trošku obavy, že Drahanská vrchovina je proti Krušným horám něco jako Slunečné pobřeží... VJK

Dejte na rady Bredika, dobře Vám poradí.

Kusově pro pokusy (nečekám zázraky): Nero, Prim, Vostorg, MOPR, Svatovavřinecké, Žlutý Muškát, Dornefelder 2x (letos obsypaný hrozny až běda jestli je réva vůbec utáhne). Po něco málo kusech: Krystal, Guna, Somerset Seedles, Marquette, Solaris. Letos nově po "více" kusech: Marquette, Cabernet Cortis, Osceola Muscat, několik Prairie star. CC mám na podnoži, stejně tak některé zmíněné kusovky, ostatní prostokořenné. Jo možná jsem na nějaké zapomněl, zkusím poslat večer nějaké foto. 

Tiše závidím Mirkovi ty úžasný výsledky. Na druhou stránku skoro nevím, co to je koupat révu v chemii. Já to oběhnu na jaře při rozpuku Kuprikolem 50, na podzim v září znova (umožní lepší vyzrání dřeva, prý...). Omite jsem koupil pro jistotu proti sviluškám, ale nikdy mi to nezdecimovaly, ani peronospora, no a když tam vidím několik naplesnivělých lístků u MOPRu, tak je ručně oberu. toť vše k ošetřování. Tak se na mě prosím nezlobte, že při čtení některých témat kroutím hlavou nad těmi, co chtějí pěstovat megahrozny za cenu, že budou muset zaplatit péčí o nerezistentní choulostivky. Petr Hlaváček

Dakujem, za rady ktore odrody skusit.Urcite dam vediet co som zohnal a ako sa im bude darit

zakládaná vinička

Ja som dnes ochutnal prve bobule Solarisu, su male ale sladke, co je v mojej polohe ked pozriem do kalendara, zazrak.

Já musím vyjádřit úctu a obdiv všem horským pěstitelům révy. Vidím to jako pracnou a časově náročnou sázku do loterie. V tomto tématu se opakovaně skloňuje odolnost révy vůči zimním mrazům. Chci upozornit a myslím si, že největším nepřítelem horských pěstitelů nakonec nebudou jen zimní mrazy, ale bude to hlavně kolísání jarních teplot v období rašení a v navazujících počátečních fází vegetace. Už jsem to zde při různých příležitostech zmiňoval několikrát, neodpustím si to ani nyní. Totiž jarní počasí v moravských úvalech a na českých vrchovinách je diametrálně odlišné. Zatímco když na jihovýchodě republiky začátkem dubna nastoupí jaro, tak je už tam opravdu JARO. Poklesy teplot pod bod mrazu jsou zde raritou a výjimkou (viz. loňský rok). Zato v Čechách, zvláště s přibývající nadmořskou výškou se na jaře výrazněji objevují chladná sevezozápadní proudění vzduchu, přinášející ledový vzduch ze severních moří. Markantní to bylo například letos v květnu a červnu. Pečlivě jsem sledoval a porovnával rozdíly teplot v západních Čechách a na jihovýchodě republiky. Běžné rozdíly byly v průměru o 5 až 7°C! Takže když například na jihu Moravy bylo přes den "tričkových" 15°C, u nás kosa a pouhých 8 až 10°C. V noci pak nastal tradiční pokles o 10°C dolů, takže zatímco moravští vinaři nadávali, že je chladno a pro révu zima, já jsem dostával infarkty, zakrýval a svážel květináčové sazenice do garáže, boje sa, že to ZASE zmrzne. Naštěstí letos přálo jisté štěstí, a tyto teplotní houpáky se vždy zastavily na nule, či těsně nad ní. Několikrát. Výsledkem je zhruba měsíční propast mezi stavem dozrávání hroznů v tradičních vinařských oblastech na jedné straně a v oblastech "drzého pěstování révy" na straně druhé. Dříve jsem stále řešil, proč mi na jaře réva úplně normálně naraší, avšak pak náhle některé keře zastaví růst a následně zvolna zaschnou a odumřou. Dospěl jsme k přesvědčení, že na vině jsou právě kolísavé jarní teploty v období duben - květen. Tyhle šokové teplotní houpáky jsou charakteristické tím, že je pár dní teplo až horko, réva se krásně nastartuje v růstu a pak přiletí několikadenní severní zášleh s nočními teplotami kolem bodu mrazu. A toto se u nás děje na jaře několikrát, lze říci, že se železnou pravidelností. Mezi odrůdy, které tuto šokovou terapii u mě neustály patří ze známých a běžných například Kodrjanka, Prim a Vostorg. Pro zajímavost Vostorgy jsem v průběhu posledních jar pochoval už tři. A prý jak je to odolná odrůda. Možná je, ale jen ocaď - pocaď.  Takže já opakuji a tvrdím, nikoli mrazy zimní jsou největším klimatickým rizikem, ale jarní teplotní výkyvy.

Dalším problémem je samozřejmě výrazně kratší délka vegetačního období. Réva dostane klid pro svou běžnou práci v podstatě až v červnu,  ale už v polovinmě září je konec. Přichází prvé přízemní mrazíky a tudíž počátek shozu listů. Proto je nutné pro toto extrémní pěstování volit pouze odrůdy s nejkratší dobou zrání, tedy velmi rané odrůdy. Možná se Vavřinec na horách začervená, ale nikdy nebude sladký jako cumel.

p.Wimpi, klob´k dolu pred Vami. Ja tott poznám už niekolko rokov ako sa postuje réva v týchto pre hrozno šialených výškach. Ale čo už?Nevyberieme si kde sa narodíme, môžme sa presťahovať síce do vhodnejšej nadmorskej výšky, ale ja si chcem dokázať a nie len sebe ale aj svojej rodine priatelom...,že sa to dá aj u nás.Viem že kvalitou sa hrozno nevyrovná pestovatelom na dolniakoch, ale mám to ako koníček, na jar keď hlásia prízemné mrazíky behám prikrývať čo sa dá aj keď niekedy zbytočne, ale zicher je zicher.Dúfam len že raz sa dočkáme aj u nás na Kysuciach n´dherných bobulí. Hrozno je moja práca, aj koníček, Jaro.

U nás platí o mnoho silněji zkušenost, že do tří zmrzlých mužů (P+S+B) můžeme čekat nejen mrazíky, ale i chumelení. Ano, mám také zkušenost, že zatímco přelom května - června je zpravidla teplotně nic moc, réva opatrně nasazuje, no spíš tráva letí jak zběsilá, ale o třista metrů níže už červenají třešně... Wimpi to má vypozorované velmi správně. Ještě bych připomněl na jednu věc, kterou jsem tu kdysi také uváděl, že révu brzdí v počátcích růstu po výsadbě tvrdé kamenité podloží. Musel bych vykopat několik koleček kamenité hlíny metr hluboko, abych jí umožnil urychlit růst a tím zrychlil zakořenění a hledání vody. Tak tu každé tři dny po sobě musím ve stráni běhat s vodou a hlavně letošní sazenice zalévat. Zase na druhou stranu nejde mi na rozum když jsem na fotkách ze švýcarských vinic na úbočí Alp na kamenných terasách doslova ze škvír mezi valouny, mezi nimiž byla semtam hlína, vycházejí silné kmeny bujně rostoucí révy. Nadmořská výška odhaduji minimálně tak 1000 mnm. Petr Hlaváček

Což alpská réva v kamení, tam alespoň relativně často prší. Ale co já už vůbec nechápu, jak může růst réva na příklad na chorvatském pobřeží, či na zdejších ostrovech. Tam je jenom bílý šutr, skála, šutr, v létě skoro vůbec neprší několik měsíců a vše je vyprahlé na troud. Podobné to je všude ve středomoří. Jak je možné, že tam sazenice vůbec zakoření a že v tom dokážou žít? (Pomíjím révu u domů a v zahradách, myslím hlavně různé opuštěné vinohrádky, a divoce rostoucí révu). Je pravda, že zdejší keře jsou jen takoví zakrslíci, šlahouny tak do délky 1 m.   Ale přežívají v těchto pekelných a vyprahlých podmínkách dlouhá léta a rodí!