Mám za to, že roubování je nevyhnutelně pro rostlinu dost stresující. A to i když se roub perfektně ujme. A stres oslabuje. Vitalita i plodnost sazenice ze semínka je vyšší i v porovnání s řízky, které sice ochotně a rychle zakoření, ale to období je v podstatě přerušení přirozeného vývoje rostliny. Čímž ale nechci říct, že roubování či řízkování nemají smysl. Nakonec řízkuji už léta a vždy mi to přineslo úrodu navíc, a to bez nákladů.
Smysl roubování je v tom, že pokud se hlavně ve skleníku vyskytne choroba, která se drží v půdě, a podnož je proti této chorobě odolná, je to lepší alternativa než výměna půdy.
Rajčata naroubovaná na brambory mi ale vždycky připadala jen jako taková hříčka. Protože sice lze mít z jedné rostliny obojí, ale nevychází to výživově. Takže budu mít sice obojí, ale podstatně méně, než kdybych obojí pěstoval separátně. Navíc si myslím, že tyto rouby jsou víc vydané napospas hlavně plísni bramborové, ale i Alternárii. Protože mají díky tomu stresu sníženou funkci imunitního systému.
Ne, praktické zkušenosti nemám. Jen tak teoretizuju a tahle úvaha způsobila, že jsem se do roubování nikdy nepustil. No a moje manuální nešikovnost.
Milan HP
