Ideální poměr živin N-P-K pro největší úrodu rajčat / paprik

Míro, musím říct, že jsem nad tím nejmíň hodinu seděl a kalkuloval: koncentraci, kolik vody, rozložitelnost síranu (není zrovna rychlá), nebezpečí příliš vysoké dávky, atd. I počasí jsem vzal v potaz. A jestli je vůbec zásah nutný, když se to projevuje jen na několika listech na celé rostlině a plody jsou v poho. A nakonec jsem rozmíchal 25 g síranu v 5 litrech mírně vlhké zeminy (0,5%), okopal ty čtyři rostliny a každé přidal nad kořeny něco přes litr. Ať si vezmou, co potřebujou. Déšť či zálivka to bude postupně zaplavovat do půdy. Jestli to je málo, netuším. Moc by to ale v žádném případě nemělo být. Známka, že to pomáhá bude, že se to nebude objevovat na dalších, hlavně nových listech. Taky očekávám, že budou ochotněji zrát. Dělal jsem to včera, dneska byly stejné jako předtím.

Příští rok chci na podzim zarýt do záhonů síran a Cererit pak až na jaře. Kdysi mi extchán říkal, že se může použít i draselná sůl (KCl). Jenže já se toho chlóru bojím jako čert kříže.

Milan

Milane, chlóru je určitě dobře se pokud možno vyhnout. Použití síranu draselného jsem ještě hledal na netu. Našel jsem článek z ruské provenience a koncentrace v něm uvedená není až tak daleko od toho, co jsi vykalkuloval, ale doporučují dát k rostlině poloviční množství, než jsi dal ty. Ale myslím, že to té super buřině neuškodí. Píše se tam:

Roztok síranu draselného se používá k hnojení rajčat zasazených ve skleníku několikrát. Během celého vegetačního období jsou rostliny zalévány 3 - 4 krát po malých částech. Tento způsob hnojení vykazuje větší účinnost než jednorázová aplikace látky ve velkém objemu. Roztok síranu draselného můžete připravit rozpuštěním 40 g látky v 10 litrech vody. Tento objem by měl stačit na zalití 20 rostlin, 0,5 litru na 1 keř.

Jinak jeden ukrajinský zahradník hnojí síranem draselným v nížší koncentraci (10 g/10 l vody) každých 14 dní po celou dobu vegetace střídavě s nějakou formou vápníku, obdobně jako je tomu u nás při použí Kristalonu zdravé rajče, jenž má dvě složky.

Mirek

Míro, já spoléhám na to, že se jim ta dávka nedostane ke kořenům najednou, což u zálivky není tak jisté.

A také jsem si uvědomil, že otázku síry jsem nikdy neřešil. Ale teď jsem kuknul na projevy nedostatku síry a dospěl k názoru, že jím moje rajčata nikdy netrpěla. Takže vypouštím ze zřetele. Těch abiotických (jak já nesprávně říkám fyziologických) poruch je tolik, že bych potřeboval kompjútr v hlavě, aby to všechno zpracoval. A to nemám tušení, jaké složení ta půda má.

Milan

asi takhle

Chloridová forma draslíku se používá zejména proto, že je levnější. Kvůli odvětrání chlóru se používá do zásobního hnojení společně s podzimním zaoráváním biomasy. V tomto případě totiž dojde k navázání draslíku do rostlinami přijatelné formy (na cheláty jako sorbovaný fe fulvonových kyselinách). Chlor se odvětrá nebo vyváže sodík a vyplaví.

Ve vegetační době se zásadně používá dražší síranová forma. Jednak proto, že je takto draselný iont okamžitě pro rostliny využitelný a zejména proto, že okyselením síranovými ionty dochází k uvolnění fosforu ze zásobní formy do využitelnější "superfosfátové". Obdobně uvolňuje fosfor do využitelné formy síran amonný a hořká sůl.

Naopak třeba ledek vápenatý ve vysokých dávkách přispívá k zvrhávání fosforu do nerozpustné formy... Proto stejný poměr NPK u hnojiva nemá vždy stejný hnojivý efekt, když nerozlišíte formu N (případně K).

SfK.

Prosím ještě jednou pro blbého =). Jakou formu hnojení dusíku byste doporučoval pro rajčata/papriky?

ledek vápenatý / močovinu / síran amonný?

Děkuji za upřesnění.

Ještě prosím, jak často se přihnojuje vápníkem? Všiml jsem si, že mi v jisté části foliovníku opadávají malinké plody již po opylení.

opad květů paprik je často v důsledku teplotního stresu,

nedostatek vápníku se projevuje spíše až v době dokončování růstu plodů, kdy se pletiva ve špičkách plodů nedostatečně vyvíjejí a podléhají hnilobě.

Vápnění se provádí při zpracování půdy mezi první a druhou tratí.

SfK.

V každém období je to jiné.

Kouzelné na organických hnojivech je to, že dusík je v nich obsažen ve všech možných formách. Tj. jak v těch formách okamžitě dostupných rostlinám, tak forem využitelných půdní biomasou (jejímž rozpadem se pak stává opět přístupným rostlinám) tak i ve formě sorbovatelné na neživou organickou hmotu. Tedy v první řadě je potřeba dusík mítt v půdě ve formě zásobního organického hnojení jak je to pro plodiny první trati obvyklé.

Obecně močovina je nejvhodnější jako foliální výživa = přidáváme ji do jakéhokoliv postřiku (prováděného pozdě odpoledne či navečer nebo za setrvale oblačného počasí).

Ledek vápenatý používáme při akutním nedostatku dusíku a nebo spíše jako dodatečné vegetační hnojení při prvních symptomech nedostatku vápníku. Nikdy jej nepoužíváme pro předvýsadbové zásobní hnojení a hnojení během zakořeňování rostlin, Jednoduše, před kvetením nepoužívat a v době sklizně jen tak, aby v rostlině nebyly nadměrné obsahy dusičnanů. Při nedostatku vápníku a současně nadbytku dusíku roslinám vápník dodáme v listovém hnojivu obsahujícím chlorid vápenatý (tj. když nám měknou špičky paprik apod.).

Ledek amonný se pro zemědělské účely pufruje mikromletým vápencem nebo mikromletým dolomitem na úroveň, aby po smísení s uhlovodíkovými nečistotami nemohl vytvořit výbušnou směs (viz výbuch nepufrovaného ledku v libanonském přístavu). Ledek amonný v sobě sojuje výhody dusičnanové i amonné formy dusíkatých hnojiv (nevýhodou je možnost snadného předávkování a spálení porostu). Mezi LAD a LAV volíme podle půdního rozboru pro dosažení Ca/Mg rovnováhy.

Síran amonný je relativně dražší forma dusíkatého hnojiva a používá se zejména jako složka do NPK pro zásobní hnojení, pro základní dohnojení sírou (cibuloviny, košťáloviny, křen,...) a pro úpravu celkového pH. Pokud jej použijete až v době kvetení nebo později, hnojíte pro následnou plodinu. Ideální je k hnojení pod patu - do výsadbových jamek. Jedinečný je ve směsi s mletou rohovinou, kostní či masokostní moučkou, kdy působí jako regulátor rozkladu bílkoviných forem dusíku (Kasein, keratin, puriny,...).

Dusíkaté vápno je sice administrativně mezi hnojivy, ale pro svou vysokou cenu se jako dusíkaté hnojivo nepoužívá - jeho význam je v desinfekci půdy (kyanidová forma dusíku) a také u půd s vysokým obsahem mikroedafonu k uvolnění živin pro rostliny rozpadem bakterií, do kterých byly živiny akumulovány. Tj. pokud kompost týden před použitím vydesinfikujete dusíkatým vápnem, bude v prvních 6 týdnech výživnější než ten neošetřený.

Jo a pro přípravu hydroponických roztoků pro hektarové rozlohy skleníkových rajčat se jako dusikatá složka hnojiva/hydroponického_roztoku používá Kyselina_dusičná.

SfK.

Stando, díky. To je myslím vysvětlení jednak velice expertní a druhak velice užitečné. Ty formy jednotlivých prvků v hnojivech hrají velmi důležitou roli. Jsem rád, že můj instinktivní strach z použití draselné soli není tak úplně mimo mísu. A ještě: i při podzimním hnojení, pokud chlor vyváže sodík a nevyplaví se, dochází k zasolování půdy. Chápu to správně?

Takže otázka: je efektivní použít síran draselný na podzim jako zásobní hnojení? Pro některé odrůdy nejspíš nemám draslíku v půdě dost a ani hnojení Cereritem 8 - 13 - 11 nedostačuje.

A poslední odstavec vysvětluje, proč jsem měl nesrovnatelně lepší sazenice s Cereritem než s Kristalonem zdravé rajče: počáteční hnojivo je v tom druhém případě ledek amonno-vápenatý a teprve potom se dodává druhá složka s fosforem.

Díky ještě jednou.

Milan HP

Milane, k zasolování půd dochází, pokud je výpar vyšší než srážky a závlaha dohromady = když bilanci výparu vykrývá vzlínání vody ze zásob podzemní, která je dotována z výše položených oblastí. Tedy prakticky, když se u Brna vsákne v zimně přebytek srážkových vod do vod podzemních a s sebou vyplaví soli (nitráty a chloridy) tak podzemním prouděním se postupně dostane na Břeclavsko. Tam jsou oblasti, kde je malé množství srážek + vysoké teploty, a tam dochází k zasolování. Naopak v bramborářských pěstebních oblastech zasolování nehrozí a pokud tam je navíc kyselé podloží, tak se pro brambory jiné draselné hnojivo než draselná sůl napodzim (spolu s organikou) nepoužívá.

Tedy v nadmořské výšce nad 200 m_n.m. při srážkovém úhrnu nad 400 mm/rok zasolení nehrozí (ani při rozumném používání draselné soli). V polohách pod 200 m_n.m. stačí, aby na záhonek jednoho aru vyhnojeného draselnou solí přišla srážková voda která na něj dopadne a srážková voda ze střechy běžného RD (taky má zpravidla 1 ar).

SfK.