Pokud máte na mysli hořkomandlovou chuť, která je tak vlastní mnoha švestkovým destilátům, zvláště pak z durancií z Horňácka, tak to se nemáte čeho bát. Za tento chuťový vjem je zodpovědný glykosid amygdalin z jehož molekuly se v průběhu kvašení vlivem enzymu amygdaláza a prunáza uvolňují dva moly zkvasitelné alfa-D-glukosy a zbývá tzv. necukerná složka amygdalinu kterou je benzkyanhydrin, v některé literatuře také označovaný jako nitril kyseliny mandlové. Štěpí se na kyanovodík a benzaldehyd. Ovšem koncentrace těchto sloučenin je pranepatrná, takže žádné nebezpečí nehrozí. Ovšem možná, že myslíte módní molekulu ethylkarbamát, NH2COOC2H5, která se dá při první či druhé destilaci snadno odstranit na měděném povrchu. Tato molekula je rovněž ve velmi minoritní koncentraci, je podezřelá z kancerogenity, nicméně se o její existenci, díky rozvoji plynové chromatografie, ví zhruba od roku 1975. Do té doby nebyla identifikovatelná, ale mnoha generacím před tou naší to nepřekáželo v konsumaci a pochybuji, že by výskyt rakoviny v oblastech naší země, kde se více pijí švestkové destiláty byl vyšší. Ovšem zvýšená konzumace ethanolu v destilátech je daleko závažnější problém. slosar-petr@seznam.cz