Mám stejné zkušenosti. Slivovici jsem po vyvětrání dával do 2 l demižonků, uavřel korkovou zátkou a zalil pečetním voskem, uložil do viného sklepa. Vždy trošku ubylo a když jsem některou v neplodných letech z tohoto archivu otevřel, měla úplně stejnou chuť, jak jsem ji tam vložil (pokud jsem si tu chuť po letech pamatoval).
Když se vdával dcera, bohužel už po druhé, novému zeťovi jsem pravil: dávám ti dvě nejdražší věci, dceru a více než 30ti letou slivovici. Po nějakém čase jsem je navšívil a žádal okoštování té dobroty, ale už nebyla. Oba nepijí a tak mně ani nebyli schopni říci, jaká vůbec. byla. I.
