Obtížná práce s rotačním kypřičem Aky (Vari)

Nemám zkušenost s vari, ale mám podobnou zkušenost ale asi opačnou z neznačkovým kypřičem, který tak tahal až jsem myslel že mi urve ruky příčina byla v tom že jsem nemusel stroj nadlehčovat ale naopak zatlačovat do země trn kterým se vlastně přibržďuje aby vám to ty ruce neutrhlo trvalo mi to asi dvě hodiny než jsem to vychytal a potom jsem mohl rotavátorovat s jednou rukou.Každá technika hold chce svoje.

Mnoho let pracuji s kultivátorem VARI. Taky jsem se z počátku nadřel. Platí, že čím tvrdší půda, tím níž může být radlička, t.j. kultivátor směřuje předkem vodorovně nebo dokonce dolů. Ve velmi sypkých půdách musí být radlička v držáku tak vysoko, aby kultivátor směřoval předkem nahoru a sám se vyhrabával. Pokud se Vám přesto v některé části pozemku kultivátor zahrabe, obvykle stačí zatočit vlevo a vpravo a zároveň naklonit asi jako na motorce v zatáčce a jste z toho venku. Kolečko v předu nepoužívám, zatáčím nahnutím stroje k vnitřní straně za současného pojezdu.

PP budete si muset pohrát s tím protitahem. Třeba by místo radličky stačil jen plocháč, který bude mít sříznutou hranu v půdě. Pro tento případ by stačilo otočit stávající radličku srdíčkem nahoru a vyzkoušet. Prostě ladit a ladit. Plechy bych v tomto případě nedoporučoval, jsou určeny pro použití proorávky třeba brambor, kdy se táhne hrobkovaví radlička a osazuje se jen jedna hvězdice nožů z každé strany.

157.179 ctím vaše zkušenosti s rotvátorováním, ale nedovedu si představit motocyklové naklápění stroje pro snadné zatočení v metrovém záběru. Nejhorší práce je na záhonech a když jsou ještě něčím ohraničeny oto hůř. To pak se člověk hod trochu nadře, no.

Potřebný odpor rotavátoru klade tradlička, což je dle výrobce univerzální řešení. Ale dle půdy je méně či více vhodné. Naklápění rotavátoru z důvodu pohybu dopředu, aby se chytil do záběru na tvrdší půdě je naprosto běžná věc. Jen je třeba to znát a takto praktikovat. Neznamená to, že se řídítka nakloní, jako na Velké ceně, ale pouze mírný náklon pomůže k tomu, aby se rotavátor rozjel dopředu. Zásadní je nenechat rotavátor dlouho drtit půdu na místě. Potom se utopí a je třeba mu pomoci s pohybem dopředu. Vhodnější je přejet jedno místo několikrát s tím, že se hloubka prokypření postupně zvyšuje, než se dostat hluboko a potom je před noži vysoká stěna půdy, kterou už rotavátor nepřejede a drtí půdu na místě. Radlička je nezbytná v tvrdé půdě, kde by nebyla šance stroj udržet. Video už nahrávám, potom budou další. 

O jakých nákonech píšete? Byla zde řeč o bočních náklonech a to si myslím, že je při metrovém záběru memožné. Dopředné náklony jsou snad neodiskuvatelné. I přesto je třeba doladit protiodpor, aby rotavátor kypřil comožná rovnoměrně. Nustálím pohupováním nahoru a dolů to obsluha celkem pocítí. A Jak vyjet s "utopeným" rotavárorem? Zastavit, naklonit dopředu a pomalu přidávat plyn.

To otočení radličky je dobrý nápad. Nebo ten plocháč. S otáčením nemám problémy, obdělávám obdélník přibližně 20 x 5 metrů, nemusím se ničemu vyhýbat.

Plocháč je součástí rotavátoru u PONY II od VARI. K problému. Rotavátor se Vám zahrabe ze 2 důvodů. V kypré půdě máte těžiště celého stroje PŘED osou lopatek. Potom stačí přizvednout radličku v držáku a tím nakloníte rotavátor dozadu a dostanete těžiště za střed lopatek a on se už snadněji vyhrabává. Nebo jste narazil na tvrdý kus zeminy a lopatky po něm kloužou a celý stroj se zahrabává. Opět platí - radličku mít výš a naklonit stroj dozadu a zároveň strojem pohybovat zleva doprava s naklápěním na stranu. Sám se vyhrabe. Pokuste se vždy začít obráceně. Napřed radličku co nejvíce nahoru a když rotavátor jen utíká po povrchu, tak postupně spouštějte radličku dolů, až naleznete tu správnou hloubku, při které se stroj ještě nezahrabává. Možná budete muset přejet vícekrát a do kříže, ale to je jednodušší, než vytahovat stroj.

Dělám s rotavátorem (Tera, Vari) téměř 30 let. Věřte, že výrobce to vyřešil dobře. Jasné je, že se lehčeji dělá s méně těžkými stroji - např. Slovenský PA50 je výborný. Rotavátoruji vinohrad (během sezony i po zimě - neořu), pole po hluboké orbě, v kopcovitém terénu i na rovině, jak jsem psal výše, vždy v plné šíři záběru. Zužuji jen při zúrodňování starých zatravněných ploch. Kolečko (a) vpředu ani vzadu nepoužívám, ale často musím přenastavovat hloubku ponoru radličky a řiditka podle hloubky rotavátorování a typu půdy. Je ale pravdou, že i na tuto práci chce mít talent. Mého souseda učím rotavátorovat již 20 let a přesto mu to stále nejde. Zkrátka každý jsme talentovaní jinak (on je výborný středoškolský profesor). P.G.

Zdravím, Vy máte jediný problém v tom, že si necháte rotovátor "zahrabat", vždyť nemusíte a ani to není dobré prokypřit na celý průměr rotovátoru. Hloubku radličky si nastavte tak, aby byla motorová jednotka při práci vodorovně a výšku řidítek zhruba na mírně pokrčené paže, pak už je to jen souhra akce rotovátoru a reakce radličky, nesmí se zahrabávat, ale stále se pohybovat vpřed. Já pracuji po vrstevnici od vrchu dolů, opačně má snahu se sesouvat do nakypřeného, pracuji s celou sestavou 2x6 a není žádný problém, motor BS. Standa.

A to jsem si vždycky myslel, že talent mám - strojař, drobný kovozemědělec.