Mám dojem, že důležitější je správná doba sklizně a dobré stanoviště. Původní arménké druhy Estragonu od těch selektovaných nepoznáte, prostě ta rostlina vypadá stejně jak ve své domovině, tak i ve francouzských zahrádkách. Pokud chcete ale rostlinu množenou dělením trsu (nebo řízkováním) je dobré si pohlídat, aby dotyčný klon netrpěl padlím a nebyl příliš jemný.
Jako každá bylinka je vděčná za humózní půdu v třetí trati. Jen tak má dostatek draslíku a fosforu při relativním deficitu přístupného dusíku. Jako hořká bylinka taky potřebuje v půdě vyšší podíl hořčíku a nižší podíl vápníku. Tedy optimální je, pokud smícháme starý kompost s drceným dolomitem, dřevěným uhlím, popelem ze dřeva (i organiky jako seno či sláma), "maltovým" pískem (nebo starou omítkou), případně i listovkou na vzdušnou sypkou směs kterou nasypeme do rýhy u jižní až jihovýchodní fasády domu, kde je dostatek sluníčka a srážkový stín (v době sucha můžeme zalít podmokem ke kořenům).
Sklizeň provádíme nejlépe v době, kdy první poupátka na stoncích začínají rozkvétat (ale 90% zůstane nerozvitých) a v době nejvyšších odpoledních teplot. Nejhorší je způsob sklizně "postupným oždibováním", kdy stříháme mladé nevyvinuté snítky bez poupátek. Naopak nejostřejší je způsob, kdy sklízíme jen poupátka a dáváme je sušit na plech posypaný vrstvou soli. Optimální je, pokud sůl je buď natolik jemná nebo natolik hrubá, že poupátka a krystalky oddělíme prosátím na sítech.
SfK.
