Obecně se traduje, že udit se má tvrdým listnatým dřevem. To buk, javor, akát nepochybně jsou, stejně jako třešeň, jabloň, švestka. Olše ale určitě ne, přesto je oblíbená. Topol, vrba, osika, lípa se běžně nepoužívají, to ale neznamená, že maso nebude dobré. Spíš si myslím, že měkká dřeva rychle hoří, takže se hůř udržuje stálá teplota a furt se musí chodit přikládat. Vždyť nejkvalitnější dřevěné uhlí sloužící k čištění destilátů (předchůdce aktivního uhlí) se používalo právě z lipového dřeva.  Jiná věc je, že třeba bříza obsahuje silice (díky kterým hoří i syrová) a jehličnany pryskyřice. Jejich hořením vznikají spcifické látky, které budou v mase nepochybně cítit.
   Z dětských skautských dob si ale pamatuju, že nejlíp chutnal špkáček opečený právě nad ohněm ze suché borovice. Jasně, je rozdíl mezi minutou opékání a hodinami uzení.