Jonagold Marnika

R: Pestoval som Jonagold, teraz už len Jonagored. Ten chuťovo pobral podľa mňa viac z Goldenu ako Jonathanu (je vyslovene sladký). V pivnici mi vydrží aj do apríla, ale od februára už postupne stráca kvalitu. Inak tých mutácií Jonagoldu je údajne vyše 100, pokus o ich nejakú klasifikáciu je na foto 1-3 (trochu chaotický, DeCosta je v 2 skupinách...). Na 4.fotke je práve mutácia DeCosta, ktorá sa pestuje aj u nás. To že informácie od predajcov treba brať s rezervou, dokazuje 5.fotka (Jonagored nie je rezistent ani náhodou). IH

Jonagored nie je rezistent ani náhodou

Autor popisu se zřejmě inspiroval řadou rezistentních odrůd Revena, Resina, Remarka..., kde předpona RE značí rezistenci. Možná usoudil, že z Jonagoldu vyšlechtěný JonagoREd bude asi taky rezistent.

Marnika z nedalekých sadů je v optimální konzumní zralosti a je tradičně výborná - pevná, šťavnatá, aromatická.

Krásne jablká, Jonagold a jeho klony sú už ovocinárskou legendou, to napriek rôznym výhradám asi už akceptuje väčšina ovocinárov. Ja určite - aby som (ako hobík) hovoril len za seba. Takýto pohľad ako na fotke vždy poteší. IH

Jonagoldové mutace jsou chuťově nejjistější i z obchoďáků. Pan PP by s nimi byl určitě taky spokojený. 

Myslím, že Jonagold a jeho mutace se svou takřka "dokonalou" chutí nikoho nezklamou.

Nezklamou, přesto mě víc zajímá supermarketová kvalita jiných odrůd. Konečně jsem třeba pochopil přínos odrůdy Pink Lady. Škoda, že to není alespoň rezistent, když už má takové nároky na teplo. Ta dlouhodobě tuhá dužnina se vždycky hodí. 

Zdravím, mám doma již několik let v koruně naroubovaný Red Jonaprince. Nadmořská výška 5O5 m. O kmen se dělí s Rubinolou, která tvoří druhou půli koruny. Jsem nestříkač. Proto necnosti jako strupovitost a padlí samozřejmě tuto odrůdu napadají. Také sazovitost. Vzhledem ke každoroční střední až vysoké úrodě, jsou bez probírky některé plody pouze středně velké (ač je to triploid). Strupovistost kazí zejména níže položené plody. Plody zde dosahují krásného celoplošně rozmytého tmavého vínového odstínu (soupeří s nimi už jen Cherry Cox). Chuť těch lepších a větších plodů je typická přiměřeně sladká až kořenitá, dužnina šťavnatá.  Dužnina nedosahuje nažloutlé barvy jako v teplejších oblastech. Jablko max do Vánoc, pak moučnatí a nebo rychle zcvrkává. Nejlepší je rovnou ze stromu. 

Co říci k Marnice. tak jeho jasná celoplošně rozmytá červeň, do toho je radost se zakousnout, v nejlepším čase se dužnina rozplývá šťávou, a jablko vás určitě nepřesladí, přesto že není ani na kyslé. Je to hodně o koncentraci cukrů. Protože přídatnou zálivkou plody v době růstu nafouknete do těch obřích rozměrů, které jsou pro triploidní Jonagoldy a jeho mutace charakteristické. Vůně je akorád, chuť akorád, šťáva tékává po bradě. Rozhodně ho mám raději než suše sladkou Galu či Golden.del. 

J. K.