Auralia

Můj otec pěstoval Auralii v 50.-70.letech 20.st. Byl to "plnič sklepa", ale nezaujala nás chutí a tak jí přerouboval novějšími odrůdami. J.

Ono s tou sladkosťou to bude najskôr tak,  že medzi slepými aj jednooký kráľom... Skonzumovali sa však ako prvé a uskladnil som ich len pár. Škoda, lebo v mojej viac vlhkej než chladnej pivnici je zo všetkých sort -Jonatán, Baumanova a Krasokvet,   Auralia ešte najmenej napadnutá sadzovitostou. Humenné leží 156 m nm.

           Príjemné sviatky.

Zdravím k Vihorlatským vrchom, pán Martin. Máte pravdu, že nejlepší kvalitu mají na podzim, i když se jedná o zimní odrůdu. Svou chutí určitým způsobem připomínají staré odrůdy a proto je "beru". Kdyby zde byly tak sladké jako u Vás v Humenném, měl bych je určitě ještě raději. Z kříženců Coxovy renety je to zdařilejší odrůda, i když jsou jiné chuťově mnohem výraznější.

Dobrý den, mám ovocný sad v nadm.výšce zhruba 300-350 m (nevím přesně) na jihovýchodním svahu a Auralii - Tumangu pěstuji již řadu let. Musím napsat něco, co potěší zejména pana Petra z Pardubic. Předně to, že se ještě najdou další ovocnáři, kteří tuto odrůdu pěstují a hlavně, že jsou s ní nadmíru spokojeni. Vůbec nemohu potvrdit některá negativa, která zazněla v předchozích příspěvcích. Předně moje Auralia vůbec není malá. Plody jsou nejméně střední velikosti (a to vůbec nehnojím), strupovitostí trpí jen naprosto minimálně (a to vůbec nestříkám) a padlí v mé nadm.výšce není vůbec. Ani ten vzhled (který stejně jako pro pana Petra pro mne není prioritou) není vůbec špatný. Ale to hlavní je u Auralie chuť. Je velmi plná a silně aromatická (tu Coxovu tam zkrátka cítím mnohem více, než ostatní pisatelé, tu hrušku naopak ne), navinulá až lehce nakyslá chuť je velmi osvěžující. Dužnina je pevná, křupavá a šťavnatá, slupka naopak velmi jemná. Plody z poslední sklině v říjnu 14 byly chuťově tak vyjímečné, že jsem před 14 dny nařezal rouby a přeroubuji na Auralii v sadu vše co půjde - nejspíše i smrky. Takže souhrn:  Auralia - Tumanga je pro mne a mou rodinu naprostou jedničkou, neprávem opomíjenou.

Pěkné čtení, pane Tomáši.

Jak lze vyčíst výše, Auralia patří k tomu nejlepšímu, co soudruzi z NDR pro amatérské ovocnáře vymysleli.Plodnost, chuť, skladovatelnost - klobouk dolů. 

Chválit východoněmeckou Auralii je jako hrách na stěnu házet, jelikož svým vzhledem jistě nikoho nepřitáhne. Přesto, i když tento kříženec Coxovy renety není nositelem této slavné příchuti, což možná způsobí, že se hrách od stěny bude odrážet ještě silněji, tak si myslím, že možná není nikoho, kdo by na chuť plodů musel naříkat. Popsat se nedá, jen je to snad další velmi povedená óda na určitou dokonalost zharmonizovaných cukrů a kyselin s určitou nepatrnou a vzdálenou příchutí. Jedná se spíše o sladší typ jablka, i když ta sladkost není v žádnem případě rušivá. Odrůda je sice doporučována do vyšších poloh, ale řekl bych, že zde je ještě více lahodnější.

Pravda, svým vzhledem Auralia asi nikoho nepřitáhne. Cožpak ale opěvovaný Goldstar vypadá jinak?

Rouby auralie jsem před mnoha lety dostal od pana Kecksteina. který ji chválil v časopisu Zahrádkář. Měla krásné, velké plody, ale s hořkou pihovitostí. A já jsem byl mlád, nezkušen a blb a stromek prošel kamny. Dnes vím, že velká jablka tím trpí, např. i ten godstar, ale je to chyba ve výživě. Pan Keckstin je již přes 20 let mrtvý a žádná školka auralii nenabízí. Tak už ji musím oželet i když ji tu taky chválíte. 

Pavel

Byl jsem dnes v jednom zahradnicví něco shánět a přišli si tam mladí manželé s dcerkou vybrat stromky, jabloně a tak. Na otázku, jaká jablíčka jim chutnají, odpověděli jednoznačně: "No přece ta červená!"

Auralie nemá šanci .