Pane Vysloužile, jako byste naši zahradu viděl. Pamatujete si popis odjinud. Velikost koruny a potřeba prostoru u vysokokmenů není pro nás zásadní. Máme hektar zemědělské půdy, jenže té nejmizernější bonity, v mizerných klimatických podmínkách, v dost velkém svahu. Dlouhý žebřík se bezpečně používat nedá. Teleskopické nůžky mám od doby, co jsem se pustila do sadaření.  Po žebříku, klasickém dřevěném asi dvoumetrovém, lezu do korun starších stromů (mých 50 kilo unesou snadno). Jabka a hrušky obíráme česáčkem na 4m bidle, švestky a duranzie se střepávají, třešně trhám ze stromu. Mladickou nerozvážnost a entuziasmus už mám za sebou, sad jsem převzala ve svých 40 letech po pětašedesátiletém otci. Pomoc mladších rodinných příslušníků naprosto nepotřebuju, naopak doufám a věřím, že mě tenhle tělocvik udrží v dobré kondici eště nějaký ten pátek. Tolik pro ilustraci.

V našich podmínkách vysokokmeny rozhodně překonané nejsou. Radu nepřeceňovat výchovný řez a nechat stromky růst víceméně dle libosti, jen udržet v koruně dostatek světla a vzduchu, bych nenašla v žádné příručce, takže děkuju za praktickou zkušenost. Nerada objevuju Ameriku, navíc postupovat u ovocných stromků metodou pokus-omyl může mít i nenapravitelné důsledky. Ráda bych, aby se našim stromům a stromkům dařilo aspoň tak dobře, jako za otce.