Kdysi moji rodiče koupili půlhektarovou neoplocenou třešňovku na kopci u lesa. Pěkné prostředí (pokud nefoukal severák), krásný výhled (pokud člověk zdvihl čelo skropené potem), zajíci, srny, hryzec vodní, špačci a místní vandalové.Postupné růčo vykopání více než desítky třešní, vybudování oplocení zčásti i doma vyrobeným pletivem, založení sadu... léta práce, občas i radost z prvních úrod. Ale k tématu: Když nebylo nic jiného, stačilo obalení kmínků papírem z pytlů od cementu. Jako úlitbu jsem zajícům a králíkům nařezal pár větví ze starších jabloní už před Vánocemi, aby měli co ohryzávat. Později jsem přešel na plastové pletivo, vlivem počasí se však rozpadlo. Teď už existuje pletivo s plastovou protikorozní úpravou, jen nevím, zda odpovídající hustoty. Naprosto zaručený prostředek proti všem škůdcům mi poradil správce Šumavského muzea, když mne předtím chvillku napínal před celým publikem. Jeho slova byla..."prodejte zahradu".  Z.E.