Strýmka by určitě pod stromem vydržela. Od táty vím (*1924), že na Šumavě nechávali pod stromem i Kanadskou renetu, kterou sklízeli až když přecházely mrazíky. Vyrazili do sadu až když rozmrzla, neoklepávali jí, ale trhali, nechávali ovoce pod listím pod stromem. Ale tak sklidili celý sad. Bál bych se, že když nechám jablka pod jedním stromem, že i když to bude Strýmka, pošmáknou si na ní myšáci a další žrouti. Měl jsem dva typy - malou a velkou. Když jsme dostal rouby s touto charakteristikou tak jsem se trošku pousmál. Bylo to ze dvou stromů na pláněti, říkal jsem si, že je to asi dané podnoží. Ale bylo to tak, na stejném stromě vedle sebe plodila jedna drobná, druhá větší. Chtěl jsem zkusit "intenzivní" pěstování na slabé podnoži, s malou korunou. Už to nebyla Strýmka, která jedinečně chutná a vydrží do nových. Už ji ale ani jednu nemám.   

K chuti: dával jsem ji synovi s tím, že to je mošťák, že mu asi nebude chutnat. Ale naopak, člověk, který jedl ze zimních jablek jen po sklizni Spartana a pak jen Rosanu a Karmínu, někdy Rubín (nakrájený, bez jádřince) mi řekl, že se mu zdá dát ho do moštu škoda, ať něco nechám ve sklepě. Zvonkové v porovnání s ní mi přijde jako lahůdka. Možná by stálo za to otevřít i téma Booskop.