Loni na jaře jsme degustovali jeden plod Toulonské pozdní ze stromu nacházejícího se na kraji Prahy. U nás podle literatury vůbec nemá dozrávat. Byla zelená jako brčál a tvrdá jako beton. Třeba by v ideálních pěstebních podmínkách pana Hlavatého měla větší šanci na dozrání. Míťa by si možná vzpomněl, kdy přesně jsme chutnali. Z klasických pomologií si pak ještě vybavuji dvě na polohu náročné hrušky s dlouhou skladovatelností, Děkanku zimní a Lepinovu. Děkanku máme, ale zatím nerodila a s Lepinovou zkušenost nemám. U nás doma (východní Čechy, 350 m n. m.) je poslední hruškou ve sklepě Decora, vydrží max. do půlky ledna. PZ