Při čtení tohoto příspěvku se asi bude nejvíce “smát pod fousy“ Miloš, protože ten by nedal za Lucasku ani “zlámanou grešli“. Vypadá to tak, že se tato srdeční odrůda pana Polehly musí opravdu umět utrhnout v pravý čas. To znamená mít vlastní strom a naučit se to na něm. Proč tohle všechno píšu? Protože, i když vyfocené plody na mých fotkách měly okolo 400 gramů, tak bohužel jich byla většina natrpklá až příliš a to až do konečné fáze konzumní zralosti, kdy začly hniličkovatět. Protože se to stává opakovaně, tak budu další roky při nákupu těchto hrušek opatrnější.

Co se týče Dielovy, tak se v polovině minulého století uvádělo, že Lucasova zatlačuje v pěstování Dielovu, kterou předčí jakostí i vlastnostmi pěstitelskými. Já to bohužel posoudit nemohu, jelikož nemám takové možnosti a zkušenosti jako pan Fidla, Kaněra nebo Miloš. Pravda je, že se o Dielově psalo, že ze špatných poloh trpkost v chuti převažuje, stejně jako u těchto Lucasek. Že jde o záměnu bych si nemyslel, jelikož jsem na tuto trpkost narazil v minulých letech u různě velikých plodů, z různých zdrojů.